Kayser. Hmm... předpokládám, že v případě tohoto názvu většina lidí asi vůbec netuší, která bije. Takže asi neuškodí si je trochu přiblížit. Jedná se o poměrně nový hudební útvar ze země modré vlajky se žlutým křížem, jež ve svém nitru skrývá pár celkem známých hudebních osobností. No... zas tolik známých ne (takže slova "pár" a "celkem" jsou vlastně docela na místě), ale tak za všechny se sluší zmínit alespoň jména Spice (ex-Spiritual Beggars) a Mattias Svensson (The Defaced). A tím jsme vlastně doma. Kdo alespoň malinko zná jmenované kapely, trochu je smíchá, protřepe a přileje pár přísad, není daleko od možnosti představit si výsledný koktejl, který připravují Kayser. Čili mix melodického neo-thrashe švédského střihu, šlapavých rock'n'rollových rytmů a Spicova vychlastaného chrapláku... případně také dalších individuálních vlivů, projevujících se v jednotlivých skladbách.
Tak například hned v úvodní rychlovce The Cake je nejvíce patrný vliv Slayer. Ti se během celé stopáže připomenou ještě několikrát, i když na minulé řadovce Kaiserhof byli citováni zřetelněji. Hodně tomu napomáhají i občasné Spicovy pokusy o jakousi "arayovskou" vokální stylizaci. Když už jsme u toho zpěvu...

na rovinu, on Spice není žádný pan zpěvák a i když jeho motorkářsky znějící projev dokonale zapadal do konceptu retro stoner-rockerů Spiritual Beggars, v poněkud členitější a náročnější hudbě Kayser vyplouvá na povrch jeho monotónnost a neschopnost nějak výrazněji pracovat s hlasivkami. Což je určitě škoda, jelikož technicky i kompozičně je zbývající osazenstvo Kayser několik kroků před svým zpěvákem. Přesto se nedá říci, že by mi tam Spice nějak vadil, nebo že by nezapadal, prostě si tam odhuláká to svoje, jen zkrátka občas trochu nudí.
Převážná většina riffů je velice chytlavá na rytmické rozhýbání posluchačových končetin, případně krčních obratlů, čili evidentně ideální záležitost na koncert (o čemž snad přesvědčí jako předskokani Ektomorf v Praze 8.února), avšak vedle hoblování a drhnutí je výrazným a zpestřujícím prvkem hudby Kayser i spousta jemných bluesových vyhrávek, hraných jen na částečně zkreslený nebo čistý kytarový signál a většinou působících jako jakési pre-sólo (viz songy Evolution, Not Dead...Yet!, Absence). Nejen tímto prvkem se během poslechu Kayser vkradou na mysl kromě již zmiňovaných The Defaced také Soilwork, a to hlavně albem Figure Number Five. Celé tohle pohrávání si s čistými kytarami graduje v (bez přehánění!) až opethovsky znějící relaxační intermezzo s názvem Fall. Prostě Švédsko, no...
Jako koření jsou sem tam k zaslechnutí i psychedelické vlivy 70.let (např. hammond sólo ve skladbě Jake), což vypadá na zřetelný vliv vzpomínaných Beggars. Celá tahle poměrně zvláštní hudební směsice zní zároveň moderně a zároveň se zřetelně odkazuje na zmiňované vlivy z (občas dost hluboké) minulosti. To moderní vyznění má slyšitelně na svědomí excelentní sound nahrávky z dílny Caesar Studios, dříve známé pod jménem Queenstreet Recording (nahrávali zde také právě The Defaced či Soilwork) a výsledný zvukový kabát si vzal na starost švédský masteringový mág Göran Finnberg.