Zamlouvá se Vám precizní muzika načichlá blackem s jeho rychlými výpady a šupajděním bicích i kytar, melodická hudba s nevtíravými, a přesto příjemnými pasážemi, písně kloubící přímé jízdy s komplikovanějšími a rafinovanějšími pasážemi, zlé a kousající riffy jako opozice epických a přívětivějších akustických předělů? Tak tedy čtěte dále…

Tak jako například tanková divize není jen o tankových rotách a plucích, ale i o
dalších podpůrných a pro splnění cílů nezbytných jednotkách, je i novinka Armada od norských KoK pestrou směsicí rytmů, riffů atd. Bicí artilerie (obsluhuje navrátilec Vyl) dokáže rozpoutat peklo, které si nic nezadá se sovětskou dělostřeleckou přípravou, ale taky je rozvážná a přesná jak stalingradský odstřelovač. Basa nervózně duní jako dvanáctiválec Maybach. Kytary nejsou o nic míň proměnlivé než situace na frontě a nový vokalista (Thebon) dokazuje, že není žádný dobrovolník Červeného kříže a dává na odiv svůj hlasový rejstřík. Produkce je samo sebou perfektní.

Sloučíme-li toto pestré výrazové spektrum všech zúčastněných nástrojů, dostaneme zajímavý mix, který ale drží pevně pohromadě v jednolitém celku. Od válcující brutality (nikterak ovšem tupé) ala poslední žehlící prkno (DARK FUNERAL), přes chytlavě melodické riffy připomínající občany SUSPERIA, či mohutnost a orchestrálnost třebas takových OLD MAN’S CHILD, až po akustické vložky, za které by se nemuseli stydět ani DARK TRANQUILLITY. Některé pasáže nechají posluchače vzpomenout dokonce na desku Nexus Polaris tehdejších COVENANT (dnes THE KOVENANT).

Popisovat jednotlivé kousky nemá vůbec smysl, páč jsou zatraceně rozmanité a popisem bych stejně nevystihl vše. Spíš lehce naznačím. Druhý song, který od začátku pěkně uhání, se přibližně v prostřední části dvakrát překotí do pomalejšího houpavého riffu a zpět. Ona houpavá část má v sobě skrytý zvláštní neklid a napětí. Přechod opět do uhánění, čímž je toto napětí transformováno do kytarového drhnutí a kopákové kadence, je však naprosto nenásilný a samozřejmý. V následující – The Black Uncharted – je opět přibližně vprostřed stopáže ryze akustická vcucka, v níž lze tušit, krom tradiční „vikingárny“, i španělský rytmus. Další dvě písně (lépe řečeno jisté pasáže) určitě nahrávali chlapíci v ochranných oblecích, páč zpoza bicích a od strun musely lítat třísky, respektive kusy trsátek jako vo život. Přestože většina skladeb má poměrně dlouhou stopáž (některé až 7 minut), rozhodně nenudí a utečou jako voda. Za zmínku ještě stojí poslední, titulní skladba, která více než důstojně uzavírá toto výtečné album. A co se textové části týče, korunní princ:ipál Obsidian C se vyjádřil takto: Armada is a concept album, but it's not a story going from A to B. The atmosphere is the concept! The lyrics are atmospheric like the epic war movies like Troy, Alexander etc. Sometimes the lyrics are describing battles and sometimes they are a bit more "overall" epic.

KoK nepřináší žádnou alternativu či progresivitu, jen metal běžný skandinávský. Avšak metal pestrý a s širokým úhlem záběru, který rychle leze pod kůži a baví. Fucking well done!

Áááá… tak to bych vůbec nečekal, že mě může ‘blackové‘ album takhle rozšmelcowatt!!! Armada je pro tuto desku vskutku i geniální název. Při poslechu si totiž skutečně připadáte jak čelem celé armádě - deska na vás přímo útočí a podniká neustálé výpady. K tomu neuvěřitelně odsýpá, ač skladby nejsou žádné tříčtyřminutovky. Intenzita, dravost, rychlost, proměnlivost, specifická atmosféra a především děj dělají z tohoto alba opravdu klenot, pro nějž dravost a neurvalost jsou ta pravá synonyma. Skvělý je zpěv, který není vůbec žádným skřehotálkem, ale tím pravým vůdcem v čele Armády temnot, který jasně diktuje, ale vypráví současně. Kdybych hledal kapelu pro přirovnání, asi bych sáhl jedině po In Battle (prostě parádní palba pro potenciální pomstychtivce), i když… prostě parádní pAlbum!