King Gizzard & the Lizard Wizard jsou australskou kapelou, ze které se stal v posledních deseti letech totální fenomén. Jednak díky hudbě samotné, která se primárně točí kolem psychedelického rocku, ale v rámci žánrů se nebojí zavítat kamkoliv od folku až po thrash metal. Druhak za to určitě mohou i velmi vtipné klipy jako People-Vultures, Planet B nebo Rattlesnake. A co si budeme nalhávat, především totální hyperaktivita.

Členové KGLW hudbou stoprocentně žijí a věnují se jí prakticky nonstop. Od vydání debutu v roce 2012 zvládli za jedenáct let nahrát neuvěřitelných 23 řadových alb, a to nepočítáme různá EPčka, živáky atd. Největším šokem byl však rok 2017, kdy zvládli vydat pět dlouhohrajících desek, z nichž každá zní o trochu jinak, a dokonce jsou všechny (hlavně tedy Flying Microtonal Banana a Polygondwanaland) skvělé.

Stejně nevyzpytatelná jako studiová tvorba je i živá podoba kapely. Kdo někdy Gizzardy viděl, ví, že na nějaké setlisty se absolutně nedá spoléhat. Během jediného turné zvládnou zahrát klidně stovku různých songů a některé z nich ani jednou nezopakovat. Osobně jsem byl na obou jejich vyprodaných pražských koncertech, kde nezazněla jediná skladba dvakrát, a především ten letošní hodně tvrdý gig byl opravdu výborný.

Vzhledem k obsáhlé diskografii, super koncertům a celkovému hypu je až neuvěřitelné, že se na Marastu o King Gizzard & the Lizard Wizard zatím pořádně nepsalo, za což můžu sypat popel na hlavu i sám sobě. Jelikož ale letos vyšla čtyřiadvacátá desku pojmenovaná PetroDragonic Apocalypse; or, Dawn of Eternal Night: An Annihilation of Planet Earth and the Beginning of Merciless Damnation, je třeba se těmto ještěřím čarodějům podívat na zoubek.

Hned první song Motor Spirit nové album totálně nakopne kombinací thrash metalu s mastodoním stonerem, ovšem při zachování typicky rozpoznatelné tváře kapely. Pecka na začátek desky jak vyšitá. KGLW se zde jasně vrací ke své doposud nejtvrdší nahrávce Infest the Rats' Nest. A byť by někdo mohl říct, že se Australané snaží zopakovat úspěch své čtyři roky staré vypalovačky, nebyli by to Gizzardi, kdyby vstoupili dvakrát do úplně stejné řeky.

Songy na PetroDragonic Apocalypse jsou delší, pestřejší a propracovanější. Jestli byl na Infest… jediný song, který překročil stopáž pěti minut, zde je naopak pouze jeden, který této délky nedosahuje (což je navíc klipovka Gila Monster, u které je kratší stopáž pochopitelná). Skladby však nejsou jen zbytečně natažené na úkor dravosti a hitovosti. To koneckonců potvrzuje většina tracků, i druhý Supercell, jehož refrén funguje úplně výborně. Stejně tak album za celých 48 minut ani jednou nesklouzne k stupidní hoblovačce, byť místy dovede řádně přitlačit na pilu.

A je jasné, že si na téhle desce, stejně jako v celé diskografii, každý najde své favority, ale minimálně u mě to vyhrává čtyřka Witchcraft, kde je od chytlavé melodie, zábavného rytmu, parádních kytarových sól až po vkusně se opakující hlavní motiv a super text úplně všechno. Ale aji ty úplně nejdelší vály, devítiminutovky Dragon a Flamethrower nejsou ani trochu marné. První jmenovaná zvládá naopak hned ve svém úvodu i po Gila Monster ještě více přitvrdit a díky opakování názvu alba se okamžitě zažírá pod kůži.

KGLW každopádně vydali OPĚT výbornou nahrávku, která neskutečně baví od začátku do konce, zase zní trochu jinak a ukazuje bandu v částečně novém světle. A nejen díky tomu, že patří mezi nejtvrdší alba v katalogu kapely, jej zároveň hodnotím jako jedno z nejlepších. A nebál bych se napsat, že PetroDragonic Apocalypse je po roce 2017 úplně nejlepší Lizard a jeden z jasných aspirantů na album roku.

Mimochodem, vinylová verze obsahuje navíc ještě čtrnáctiminutové outro Dawn of Eternal Night (které lze dohledat i na YouTube), jež může být dobrou motivací si pořídit, byť dost drahou, ale krásně udělanou desku v originálu. Jedná se ale opravdu jen o bonus, bez kterého asi přežijete.