Hned v úvodu musím otevřeně přiznat, že miluji srbskou scénu. Kapely jako The Stone, Murder, Propast a i recenzovaný Kozeljnik patří mezi mé první undergroundové blackmetalové kapely, jejichž výborné koncerty jsem měl tu čest již několikrát navštívit. A vzpomínám na ně dodnes.

Kozeljnik je sólovým projektem stejnojmenného kytaristy a zpěváka, který se jako kytarový hráč zároveň podílí na tvorbě starší kultovky The Stone, a stejně tak činí i u nováčků Murder, skupiny ex-vokalisty The Stone – Glada, kteří mají taky slušně našlápnuto.

Je mi vskutku záhadou, proč mistr Kozeljnik namísto plnohodnotných alb vydává pouze EP a přijde mi, že tahle činnost začíná být čím dál tím více v módě. Co je však důležitější, je bohužel klesající kvalita Kozeljnikových nahrávek. Pamatuji, jak mě deska Deeper the Fall uhranula, pamatuji, jak jsem nasával tu temnou atmosféru, chladný, syrový sound a majestátní zpěvy. Co nám tedy duo (Kozeljnika doplňuje bubeník L.G. působící v The Stone) předkládá na novém EP Death Gives unto Life?

Současná tvorba Srbů je umírněnější než v minulosti. V prvé řadě vás překvapí vymazlená produkce (nejsilnější aspekt nahrávky), poté mnohé jistě zarazí až doommetalová tempa. Muzika Kozeljnik je utahanější a utahanější, skladby se povětšinou táhnou v pomalých bahnech, a ač to mám i rád, zde mi to nějak nesedí. Očekávám agresi a tah na branku, nikoli pomalé upouštění duše bez intenzity. A Kozeljnikův zpěv už také není tím zlým kázáním, jakým v dobách minulých býval. Skřek působí tak nějak „nijak“, stejně jako jeho hudba. Až nebezpečně začínají převládat čisté popěvky, ovšem postrádají onu majestátnost minulosti a na můj vkus je jich mnoho; rohatý vládce pekel musí kroutit hlavou, když tohle slyší. Vše je ovšem v rámci klasicky blackmetalových hranic a celkové prezentace tvorby Kozeljnika. Nějaké ty rychlejší pasáže vás proženou, ovšem již vás nebudou, jak šelma asi stárne a stává se poklidnější, stíhat tak dravě.

Technicky však hudba Srbů rozhodně odfláklá není. Především bicí party skýtají mnoho pěkných vyhrávek a detailů (Scarring the Entities). Kytarové kreace mají také silné momenty. Například vybrnkávanou hrou tvořené harmonie v písni Bitter Libations to the Unnamed, připomínající mi zvukem a stylem provedení A Dying God Coming into Human Flesh od švýcarské klasiky Celtic Frost. Následně zaujme i epicky znějící stejná melodie, kterou si ovšem podmaní ostřejší tóny kytar vycházejících z pekelných jam plných nářku lapených duší. Materiál provází i nějaká ta pekelná atmosféra, nedosahuje však té z let minulých.

Rozhodně se nejedná o špatný materiál, ale lze zde cítit vývoj směrem, který muzice rozhodně neprospívá. Zatímco kolegové The Stone se s poslední fošnou Nekroza drží zuby nehty špinavého old school blacku s thrash/heavy prvky v pozadí, Kozeljnik se k poznání nadpřirozena snaží vydat moderní cestou. Muziku na Death Gives unto Life nezabíjí čistý zvuk, ani technická vyspělost, ale doomová utahanost, která kompletně potápí agresi a vše, co má řádný black metal mít. Nebýt Death Gives unto Life mini, ale klasické album, nejspíše by byl materiál opravdu nudný, prosil bych více špíny, více emocí a energie, co tento žánr nabízí. Mám rád doom metal, i black metal s doomovými vlivy, avšak v případě Death Gives unto Life mi obsah zní ne vždy přirozeně a hlavně jsem očekával zcela něco jiného. Byť je na poměry kapely materiál slabší, ve finálním výsledku je pořád dobře poslouchatelný a i tak převyšuje valnou část okolní produkce. Fanoušci tohoto umělce a srbské scény by však tohle nenápadné EP neměli vynechat.