Na nové album Lunátiků (neplést s Lunetiky :o))) jsem se moc těšil. Toto album vycházelo skoro 1 rok. Nahrávalo se v prosinci 2000 (Exponent) a vydáno bylo na konci roku 2001, kterému předcházely pletky s Epidemií a předchozím vydavatelem Metal Age. Rok 2000 byl pro kapelu rokem změn, odešli zakládající členové Mortis - vok(an)ál a klávesista King, kteří byli nahrazeni zpěvákem Horárem (Protest) a nadějnou klávesistkou Lucy. V březnu 2001 ještě kapelu posílil druhý kytarista Luboslav. Na palubě zůstali zakládající členové Hirax - kytara, Psycho - bicí, Richard - basa a Emil - čistý zpěv, čímž jsem vyjmenoval aktuální line-up.
Od poslední řadovky “Sitting by the Fire” se kapela znovu posunula a to jak hudebně tak i textově. S trochou nadsázky se dá říci, že je “The Wilderness” koncepčním albem. Prvních osm skladeb sdružených pod hlavičkou “Circles of Blindness” sdružuje téma války, fotky v bookletu ukazují zvěrstva té druhé…, a manipulace osobnosti, kde vidím paralelu s tehdejším nacistickým Německem. Druhá třetina již patří části “The Wilderness”, která je textově trochu o něčem jiném, ne tolik konkrétním, ale nálada je tu podobná… Hudebně Lunátici trochu přitvrdili, kytary jsou těžší i brutální zpěv je hrubší, i když byl vůbec na “Sitting…” hrubý? Bicí jsou též lépe nazvučeny než na minulém počinu, ale pořád jsou jaksi tupé (hlavně záklaďák). Mě osobně by jako fandu, potěšili, kdyby byly kontrasty mezi “tvrdými” a “měkkými” pasážemi větší. Tím myslím extrémní / čistý zpěv a melodické “sólo” kytary / zatěžkané cirkulárky… Ale každému se asi nelze zavděčit. Hudba je trochu přímočařejší než na “Sitting…”, přibylo disonantních pasáží je tu méně kláves, spíš skoro žádné, pouze před čtvrtou skladbou “Doomsday” je dramatické válečné intro a celá je protkávána varhanními rejstříky. V začátku páté “Battlefield of Life” slyším trochu Misanthrope, škoda toho “naivního” nástupu zpěvu, ke konci nás L.G. oblaží výbornými sóly na klávesy a kytaru. Instrumentální skladba “Dance of Salome” je prvotřídní a nádherně ukazuje jaký potenciál v hráčích dřímá. Devítka a jedenáctka (instrumentálky) se mohou pyšnit účastí Jirko Dohnala, předního českého sitárového hráče. Skladba “The Wilderness” je ovlivněná asijskými stupnicemi a melodikou, což jí přidává na přitažlivosti. V každé skladbě se najdou části, které něčím ohromí, tím pádem je zbytečné se o nich jednotlivě rozepisovat.
I v infu k desce je uvedeno: Deska je rozdělena do dvou tématických částí a textově se zaobírá pustinou lidské duše, hloupostí a z ní pramenících následků. Hudebně se jedná o dosud nejpřímočařejší materiál. S čímž lze jedině souhlasit…