Můj vůbec první kontakt s kapelou M.A.C. of MAD se datuje někam k OEF 05 (vs1 -:- vs2) a k následnému Fekálu. V dobách, kdy končilo Ahumado mi jejich tvorba přišla do jisté míry jako dobrá alternativa k zaplácnutí mezery, která právě odchodem Ahumada vznikla. Tyto dojmy jsem měl právě z koncertů, kde se mi jednoduchá a nenáročná extrémní metalová hudba v kombinaci s elektronikou docela zamlouvala a nějaké skladby mi svou skotačivou náladou a hojným využitím tuc tuc vložek evokovaly právě jedinečnou atmošku živých akcí Ahumada. Studiová tvorba mi prozatím unikala a to i přesto, že na svém kontě mají M.A.C. již jednu full-lenght desku The One. Dlouhých šest let se čekalo na nástupce, který je již mezi námi a nese název Badluck. A tím už se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, co jsem hned zkraje pochopil - M.A.C. na živo a M.A.C. z desky jsou dvě úplně jiné věci.
Jak říkám, koncerty mě bavily, měly šťávu, drive, jakousi lehkost a příjemnost. A bohužel skoro pravým opakem se mi zdá být deska, naopak vše na mě působí velice těžkopádně, neobratně a křečovitě. Z desky už nečiší volnost a pohoda, a bohužel, alespoň za sebe musím říct, že nejvíce z desky čiší nuda. Omšelé a nenápadité kytarové riffy, těžkopádná rytmika (navíc hodně podprůměrně udělaný automat), nějaké zvraty a nečekané momenty by člověk nalezl jen ztěží a do toho naprosto nevýrazné a silně podprůměrné vokály. Samotná stavba jednotlivých skladeb je omezena jen na tu nejdůležitější kostru a po úvodních pěti skladbách jsem si opravdu říkal, jestli to není vtip. Naprosto nic zajímavého (jediná výrazná melodická linka, nějaký nápad...), jen naprosto podprůměrná dřevní metalová odrhovačka, s kterou se dá uspět někde na vesnické party před bandou nalitých omezenců, ale u normálního, v hudbě trošku náročnějšího, posluchače nemá co zaujmout. Spojení zoufale obyčejných kytar, debilně znějícího automatu a rozhodně né lepších vokálů by opravdu sedělo na popis nějaké začínající české

rádoby extrémní mlátičky, kterých je po všech garážích, po všech koutech republiky neskutečně moc. A bohužel nenacházím mnoho, co by M.A.C. z této společnosti vysvobodilo.
Jakýsi záblesk naděje se objeví v pětce Techno, kde se konečně objevuje to, co jsem od M.A.C. čekal, a to nějaká elektronika, nějaký taneční základ. Narozdíl od již zmiňovaných Ahumad M.A.C. komponují elektroniku spíš do death metalu, než do gore grindu, ale jakási rozvernost a hopsavost skladeb zůstává. Hudebně M.A.C. opravdu zapadají spíše někam k death metalu, ovšem nutno dodat, že tak do 6. ligy a vokály jsou na hraně pokusů o hluboký murmur a něčeho, co připomíná gore grindové bublání. Otázkou je, do jaké míry je využití něčeho, co už jiní dotáhli stejně dál záchranou, ale pravdou je, že alespoň nějaké oživení díky elektronickým elementům nastane a třeba konkrétně šestka je příjemná a na koncertě bude fungovat zaručeně. Další povedená skladba je třeba sedmá Low Memory, která se celá nese v elektro-industriálním duchu, nebo elektro gore grindová Jesus will Be Here (kdyby se M.A.C. vydali touto cestou, věřím, že výsledek by byl mnohem zajímavější). Dalo by se říct, že po strašlivém rozjezdu se přeci jen něco začne dít a druhá půlka je podstatně zajímavější a to především díky oživujícím elementům v podobě různých elektronických zvuků nebo zajímavé industriální atmosféře, kterou se občas podaří navodit.
Sečteno podtrženo, občasné světlé momenty nastávají v pasážích a skladbách, kde je využita elektronika a nějaké ty juchavé melodie a přesto, že ani toto není uděláno kdovíjak velkolepě, můžeme být rádi, že tu to je, protože bez toho by byla deska Badluck ještě obyčejnější, ještě podprůměrnější a už vůbec né zajímavá.