Autor: 100 Uživatelé: 93 Tvé hodnocení: hodnoť
Ëmëhntëht-Rê

MAGMA - Ëmëhntëht-Rê

Kde začít? Asi v roce 1974, kdy legendární Magma otevírá stejnojmenným albem sérii Köhntarkösz. Děj se stejně jako v trilogii Theusz Hamtaahk točí okolo propojení světa Kobaïa a Země (což je dnes to samé). Egyptský faraón Ëmëhntëht-Rê (první člověk užívající Kobaïan, umělý jazyk kapely Magma) prahne po nesmrtelnosti, které chce dosáhnout vzkříšením boha Ptaha. Při svém pokusu však umírá a je pohřben do hrobky, kterou nikdy nikdo neotevře, ležící v údolí, které nikdy nikdo nenajde. Až archeolog Köhntarkösz přichází do vesnice sdělit místním obyvatelům, že to on je předurčen, aby hrobku dávného panovníka otevřel. Lid přesvědčí schopností hovořit faraónovým jazykem a je slavnostně odveden do krypty. Vchází do dávno zapomenutých míst, aby omdlel v přívalu dávného prachu. V nastalé iluzi spatří pradávné poselství zanechané Ëmëhntëht-Rê.

Album není tak zcela novinkové. Celá půlka byla zakomponována ve starších albech, případně prezentována živě. Zbývající část závěrečného dílu spatřila prvně světlo světa při živých vystoupeních po reunionu a vydání K.A. (Kohntarkosz Anteria) - druhé části trilogie. Byla pozitivně přijata publikem a Christian Vander se v rozhovorech zavázal, že celek spatří světlo světa coby regulérní album. Od počátku roku 2007 tedy kapela pracuje na novém materiálu, opět se mění složení (proběhne výměna klávesisty a vokálového souboru). Ëmëhntëht-Rê je ovšem mnohem více. Celý materiál byl tvořen a psán celých třicet let, vyrostl s duševním vývojem Vandera, s jeho životní filosofií. Magma byl, je a bude uzavřený svět uvnitř mysli a srdce geniálního strůjce vlastního světa, náboženství a přesvědčení. Přes těžká vrata do světa Kobaïa můžeme nahlédnout, plně pochopit vztahy a významy všech zápletek ovšem nemůžeme. Hudebně ovlivněn především Johnem Coltranem, Carlem Orffem, Bélou Bartókem, buduje Vander mohylu obklopenou jedněmi z nejtajuplnějších šifer hudebního světa vůbec. Pojďme ale k albu.

Úvod obstará pohádková předehra Ëmëhntëht-Rê I složená z Ëmëhntëht-Rê (Live/Köhntahk) a Rinde (Attahk). Obě skladby se spojí v jeden fungující celek, především té druhé prospívá vokál Isabelle Feuillebois, s ní dostane ten pravý šarm a skutečně klouže po uších v překrásné gradaci. Táhlá a řekněme nosná Ëmëhntëht-Rê II začíná s Ëmëhntëht-Rê (Ëmëhntëht-Rê (Extrait No. 2) (Üdü Wüdü)). Příjemně rytmický Vanderův hlas zaniká postupně ve sboru, aby se vrátil v přerodu v Hhaï (Live/Hhaï). Celá část je proti svému vzoru mnohem jemnější a koncipována od počátku na příjemné harmonii basy a klavíru, který nahrazuje Fendery i ve zmíněné Hhaï. Té dominuje opět Vander a mnohem zásadnější, až téměř kazatelský projev oproti původní ´rozhrkané káře´. Toto zpracování je podstatně dospělejší a navíc mnohem uvěřitelnější než v původní víceméně improvizační podobě. Navíc Kobaïan v moderní produkci podstatně víc naplňuje myšlenku, že se jedná o jazyk fonetický a způsob, jakým jsou komponována a zpívána slova >> jejich samotný význam, tedy pouhou náhradu za francouzštinu, která nemá potřebné prostředky. Celá Hhaï (i když proti originálu krácena) se na Ëmëhntëht-Rê posouvá o několik levelů do absolutní špičky toho, co kdy Vander sepsal. Závěr dvojky obstará Zombies, opět z famózního Üdü Wüdü. Podle mého naprosto skromného názoru se Zombies v rámci novinky dočkává určitě satisfakce. Na původním albu setrvává přece jen v roli pouhého předskokana opulentní De Futura, jejíž prvky se v přepracované verzi nejenže vytrácejí, ale především přechází do zběsilejšího groovu, na rozdíl od Top-ovského bahna. To jako nic proti Jannickovi, jeho Infernal Machina je pro mě v top 2008. Celá první část (zřejmě) zachycuje Ëmëhntëht-Rê ještě živoucího, promlouvá skrz Christiana Vandera. Vývoj děje tak, jak se zdá, ovšem popírá předchozí myšlenku, že byl zabit. Zdá se spíš, že na cestě za vzkříšením Ptaha, na cestě k nesmrtelnosti, byl faraón svým způsobem úspěšný. Celá druhá část, i přes svou rozpolcenost, zachytává odvážný pochod, cestu krále země mrtvých, cestu Ëmëhntëht-Rê k životu věčnému.

Zbylá část alba netěží staré nahrávky, je novinkovou, byť Ëmëhntëht-Rê III byla podle zvěstí původně závěrečnou částí Zombies. Hned zkraje nás přivítá agresivnější ženský hlas podbarven sborem, abychom definitivně opustili hrobku a přenesli se do míst ještě mnohem ponuřejších a neznámějších. Ëmëhntëht-Rê prostupuje místy, kterým nezvykneme říkat život a jedinými jeho průvodci budiž andělé. Celá trojka vyzní proti předchozím až rituálně, Ëmëhntëht-Rê se v modlitbách střídá s průvodcem, sbor frenetický trance opakováním krátkých slov jenom podtrhuje. Hudebně Vander několikanásobně překračuje svůj vlastní stín, nahrávka zde pulsuje životem, zažívá zvraty a definitivně hudební složka je nosnou konstrukcí příběhu. Ten je v této fázi stěží uchopitelný, celým scénářem prostupuje velké množství zpětných vazeb, závěr působí skutečně jako retrospektiva. Co na Ëmëhntëht-Rê našel a jak zašel? Co Köhntarkösz objevil v hrobce a kdo to skutečně je? Nevíme nic.

Děj uzavírá pohřební Funëhrarïum Kanht s gongem na konci, mapující poslední chvíle Ëmëhntëht-Rê. Poslední deklamace Sêhë jenom opakuje pasáž hned na začátku první části, tedy tu část, která byla do původní nahrávky nově vkomponována. I to ve mně vzbuzuje pocit, že celý děj okolo nesmrtelnosti je ve skutečnosti cyklus, nikoliv jedna příběhová linie. Tak se jeví celé album a i celá trilogie. Reflektuje sebe sama, vrací se ke svým momentům, přepracovává je a užívá znovu na nových místech.

Co říct v sumě? Ëmëhntëht-Rê je zřejmě nejvyspělejším materiálem Magma vůbec. Na jednu stranu je podstatně čitelnější hudební záležitostí, na druhou stranu právě tak odhaluje celou paletu, se kterou píše příběh a tím se stává možná ještě méně přístupnou. Změnu prodělal i Christian Vander. Ustupuje od myšlenky světa Kobaïa a připouští, že popisuje příběh Země samotné. Album dává větší roli hudbě než slovům, jazyk používá jen jako pomůcku vykreslení děje a skutečný slovní význam budiž upozaděn. Nahrávku nejde nedoporučit, včetně DVD Phases zachytávající naprosté Vanderovo odevzdání výsledku během nahrávání. Deset bodů a zpětně místo na bedně v TOP 2009.

Omluvte asi trochu těžkopádnost textu. Je asi takový, jaká je hudba Magma. A to jsem teprve na cestě!

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

a skvele vypravny. ty vokaly z toho delaj film.. nemuzu se nabazit. vic z diskografie ale asi neznam, poohlednu se

Právě..

no je to takový vyfetlý hih

Až tak, jo? Tohle je fantastická kapela, ať už to jsou hippíci nebo ne...

Jukle, dik za zavislost...

ScreamJay: já to dal jednou a spíš mi to přijde jakou soundtrack pro hippie vysmažený léta :)

Jasně. Když tak zkus třeba celou sérii Köhntarkösz, tedy Köhntarkösz + K.A. + Ë.R., je to poměrně dobře zvladatelný materiál, žádný strach.

O spoustě kapel nemám povědomí, ale ten tvůj nadžánrovej přehled dobře pamatuju. Zaposlouchal jsem se do ukázek a první co mě napadlo, byl soundtrack k nějakýmu biraznímu italskýmu hororu ze sedmdesátek, něco jako dělávali Goblin k Argentovkám. Každopádně píšu na seznam, desek co bych rád slyšel v celku. Dík za typ, fajn článek.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Magma, rio, rock in opposition, progressive rock, zeuhl, nu-jazz, Christian Vander

aktuálně

diskuze