Na opačném pólu oproti Edain, složitost nehledejte, tady se to hrne bez zatáček pěkně rovně, šupem dolů z kopce, žádný brždění, lahváče cinkají, cigaretka za uchem, lepá děva na klíně. Lemmy je marod, Malignant Tumour ale začínají letní žně - jsou tu v (jeho) plné síle a vlastní verzí drink'n'rollu. Vzhledem k náplni CD je velmi na pováženou brát si ho do auta, na párty ale nezbytné.

Bucks & Roll přímočará skladba, která nastiňuje víceméně celé směřování desky – svižné tempo, hřmící spodky, rychlé kytarové výpady, alkoholem prosáklý hlas. A nejen hlas, modus operandi je tady cítit všude. Jestli je tu ještě někdo, kdo neviděl klipovku Overdose and Overdrive, měl by to tímto napravit. Drinkday a Command to Headbang jsou stadiónové vyřvávačky jak vyšité. Přitvrdit a zrychlit ale není problém – úderná, grindovou přímočarostí čpící Shitfaced (tady se výborně podařilo zvýraznit bicí). Jsou tu ale i příjemné výjimky – zasněná Final Delirium a do kategorie (ne)romantických ploužáků patřící Stay Over Night. Ani jedna, navzdory svému odlehčenějšímu charakteru ničemu nevadí, spíše naopak, Final Delirium je navíc skvělým outrem. At Full Throttle a A Great Turn of S.P.E.E.D. – tady může bejt Lemmy spokojenej a opět musím vyzdvihnout jak zvuk pracuje pro jednotlivé nástroje. Produkce od Andyho Classena v tomto případě nebyla vůbec od věci. Roky práce se tady určitě zúročily na zvuku, který má základy v rock'n'rollu, ale velmi dobře dokáže přejít na thrash, již zmíněný grind a nebo třeba i typický „chrastivý göteborg“ zvuk (Bucks & Roll). Sází přitom na osvědčené postupy a dobrou, údernou rytmiku – oba nástroje jsou pilíře, bez jejichž správné synchronizace by nahrávka byla odsouzena na úroveň zábavové kapely nevalné kvality.

Malignant Tumour jsou undergroundové hvězdy prohánějící se po pódiích s těmi největšími zahraničními hvězdami. Nesnaží se dělat složitou hudbu, snaží se dělat dobrou zábavu a poskytnou potenciálnímu fanouškovi všechno to, co si představí pod pojmem sex, drogy a rock'n'roll. A na naše poměry to dělají s nevídanou profesionalitou a je dobře, že je to evidentně pořád parádně baví.

Malignanti skládají muziku ne pro umění, ale pro tvorbu zábavy a protože je to pro ně zábava. Musí být. Jen si vemte jejich metalově pupkatou imič a jejich klipy celkově. Prostě odlehčeně, bez upjatých tváří, naopak s úsměvem na ní a ještě pivkem v ruce. Stejnak to je s jejich žánrovým směřováním, až je to přestane bavit, začnou, stejně jako v minulostim, třeba hrát něco jiného.

Oproti předchozím deskám Overdose & Overdrive není furt takový nášlap, deska je variabilnější nejen v tempech, ale i co do škály žánrů. A nějaký extra posun? Kdo chce, aby Plzeň začla chutnat jinak, nespokojíme s určitou dávkou standardní kvality? Takže? Cyp s tym, hlavně že to pro svůj říz, šmak a gule chutná.