Marnie (32), New York:
Jsem sympatická blondýna štíhlé postavy s šikovnými rychlými prsty milující nadevše elektrickou kytaru. Hledám podobně orientovaná individua ke společným hrátkám. Značka: „Za pomoci strun a hrdel, natrhneme Vaši prd*l!“Hmmmm… zajímavé. Co to asi bude? Zvědavost hlodala hlavinku a tak jsem nelenil a nechal si od nejmenovaných zdrojů poslat cédéčko s jejím materiálem. Poté jsem se na několik měsíců v neschopnosti vstřebat jeho obsah potácel mezi chápáním/nechápáním a odmítáním poslechu. Nakonec jsem však zjistil, že to všechno mé hluboké zmatení má na svědomí ten nejčistší cit, který si lze představit – láska. Nyní jsem tu, abych sdělil světu. Že jsem si Marnie zamiloval!
Ono je to asi tím, že tuhle holku (resp. paní, OK přiznám si, že stárnu:) si fakt nespletete. Krom svého krásného kukuče je to hlavně um rozeznít (občas dis)harmonicky svůj šestistrunný Jaguar Fender. Marnie Stern by se dala charakterizovat slovy future pattern rock´n´roll kytaristka. Jako klasická autorka – písničkářka si prošla sólově řadou koncertů s doprovodem nahraným na empétrojku píchnutým do odposlechu, aby nakonec za pomoci Zacha Hilla z Helly a Robbyho Moncrieffa (The Advantage´s) a později Matta Marlina i Zacha Lehrhoffa (oba Pterodactyl), „dobyla svět.“
V debutu In Advance of the Broken Arm se tak úročí roky kytarové dřiny, muzikantského umu i vytříbeného skladatelského volnomyšlenkářství s

občasnou terorizující dynamickou kakofonií Hillových bicích a basy Johna-Reeda Thompsona koketujících s hudebními extrémy i freejazzem (?). Marnie chvíli pozlobí mozek složitým vrstvením, aby mu jako vyzrálá žena (skladatelka :) dala oddychnout lehkým motivem jak z dětských říkanek. Postup je jednoduchý. Kytarové nápady se nanesou na sebe tak, aby neexistovalo snad ani minimální podezření z unisono hoblování a výsledek je nasnadě! Když ještě tu a tam vyplave na rozvířenou zvukovou hladinu zlomek klasického rock´n´rollu, dokonale roztříštěný na fragmenty a kudrlinky, doplněný navíc o moderní efekty, je to kombinace vskutku vražedná. Chvílemi z toho praská hlava, ale proč ne? Muzikanti se nakonec stejně sejdou v nějakém tom souznějícím tónu a celkový výsledek převyšuje očekávání. Ona v případě tohoto druhu hudby hranice mezi technikou/melodií/kakofonií a hlukem je skoro nepatrná. Nepřipravený posluchač tak album může zahodit jako neposlouchatelný bordel.
Marniiny zpěvy se příjemně prostřídávají. Od naivních dívčích popěvků, sborů, kňourání, mluveného slova až po vybroukávané doprovody melodií. Bože a jak tam sedí!
Pro lepší pochopení doporučím poslední perličku desky. Je něco mezi meditací, rozborem skladatelských postupů a náhledem do Marniina nitra formou instruktáže. Vtipně vypointovaný konec desky s výbornou rockovou melodií.
Nezbývá než smeknout před instrumentálním umem a kreativitou Marnie. Je to ta správná esence (podobně jako nebeská Hella) pro oživení, ukázaná volná cesta dalšímu vývoji moderního rock´n´rollu. V branži, kde je žen jak šafránu, Marnie Stern působí spíše jako éterické zjevení, je In Advance of the Broken Arm

milým překvapením. Na albu si dokážu představit určitě lepší zvuk (tenhle je trochu retro), který při občasném mnohonásobném vrstvení zabraňuje snadnému poslechu. Asi hlavní důvod, proč jsem se z alba úplně nezbláznil! (Snad příště) Deska působí kompaktně a kvalita nekolísá, nemá smysl vyzdvihovat jednotlivé písně, každý si favority najde. Milovníci Helly určitě nemůžou litovat těch několik desítek audiálních schůzek s Královnou tapingu. Také nelituju! Doporučuju!