Když se podívám do svého portfolia recenzí českých kapel, tak krom zjištění, že jich je bídně málo, pozoruji hlavně jednu věc, pestrost žánrů. Lze to vypozorovat (nejen) u (ne)pravidelných streamů na našem webu. Touto cestou se ke mně dostala i hudba Minority Sound, byť s částí kapely bylo leccos, nejen na trutnovských bojištích, propito. Na rovinu musím říct, že neznám žádnou jinou českou kapelu (M.A.C. Of Mad? Asi ne), která by tvořila podobnou hudbu jako pražská čtveřice. Je to dáno tím, že primárně české kapely nevyhledávám, byť mýtus o tom, jak je naše scéna jedna velká mizérie, mi byl už několikrát vyvrácen. Tipy samozřejmě vítány.

Tendenční srovnání s velikány stylu v zahraničí bude u mě také liché. Z těch, kdo si hrají výrazněji se samply stylem jako Minority Sound, bych dokázal označit jen Pain, Fear Factory nebo Static-X, jak už bylo minule zmíněno v recenzi na debut Analysis. S těmito jmény se ale dá nějak pracovat. Od prvních dvou si berou jen ty lepší ingredience, aby sami vytvořili lepší směs než kapela třetí. Od Pain cit pro tanečnost, od Továrny strachu cit pro napojení samplů. Aby ne, když Fear Factory, jsou považování za průkopníky cyber metalu. Nuance mě zde lehce odkazují na desku Transgression – skladba Fear, nebo na Demanufacture – skladba Wipeout the Virus. Obavy z toho, že elektronika bude znít veskrze monotónně a tendenčně, jsou taktéž naprosto liché. Tady patří míra poklony Otovi, který samply udržel v rozumných mezích. Naopak je dokázal nakombinovat vždy pro potřeby skladby. Tedy pokud refrén potřebuje jednoduchý taneční motiv, je jeho součástí, pokud se ve sloce zvolní tempo, v pozadí hraje jemný „ruch“ nebo lehká digitální linka viz. titulní The Explorer. I tak ale určitě budou tím prvním a možná i nejvýraznějším, co posluchače zaujme. Přesto se nesmí opomíjet „živá“ hudba. Bicí tu plní roli hlavního tahouna a jsou místy samplu podřízeny, byť společně podstatu minorití hudby tvoří. Dokonale drží rytmus a v symbióze s elektronikou vytváří ono tanečno. Basa většinou bývá nejčastějším problémem českých studií. Pokud si kolega nedávno na Šopu jemně stěžoval, zvuk Minority Sound musím pochválit. Basa tak evidentně nepadla v nemilost celku, je čitelná a plná. Kytary jsou bezesporu oným klasickým fearfactorovskýmarchetypem. Lehce nasekané, přitom konzistentní, nikterak dominantní, ani nad zbytkem převyšovat. Spolu se zpěvem, který se nebojí vystřídat několik poloh, vytváří kapele ucelený projev.

Silnou stránkou nahrávky je nejen její dramaturgie, větší počet rychlejších skladeb oproti středním tempům a jejich poskládání vedle sebe jednoznačně chválím, ale zejména její návykovost. Je to veskrze jednoduché, přímočaré a s parádním smyslem pro hitovost (Load of Destruction) a přitom promyšlené. Funguje to. Muzika dokáže posluchače přitáhnout a udržet jeho pozornost i v případě, aniž by tento styl musel být jeho šálkem čaje. Já jsem toho důkazem.