Jméno Mist Of Nihil podle mého soudu sedí více k nějaké zlé blackařině, o to překvapivější bylo zjištění, že roku 2013 založená skupina - krom právě vydaného debutu má na kontě ještě (mnou neslyšené) EP - hraje melodický death metal á la Insomnium. Ještě lepším přirovnáním by ale byli finští Omnium Gatherum.

První poslechy A Faint Aurora byly mírně rozpačité. Jak už to ale bývá, s narůstajícími seznamovacími okamžiky se mi album i přes malé nedostatky začalo zamlouvat. Jeho nejzásadnějším záporem je asi absence vlastní tváře. Mist Of Nihil prostě zní na chlup stejně jako zmínění Omnium Gatherum. Kompozice jsou vystavěny na typicky finských melodických kresbách, které ovšem místy kouzlí omalovánky dechberoucí. Proto je jejich hudbě snadné propadnout.

Čím hudba Řeků ještě připomíná Omnium, je nízko posazený growl zpěváka Panose Leakose, zní příjemně a prohlubuje atmosféru písní. Žádná agrese, či temno. MoN celkově sází na zasněnost a ve zlatavé mlhovině pohlcují uklidňující atmosférou okouzlujících krajin (viz obal). Tohle funguje.

Další výtka je však směřována k délce alba. Přes hodinu trvající desku kapela neutáhne, mezi výbornými nápady spatřuji i ty méně vydařené. Na místě by bylo některé skladby osekat a celkovou stopáž sestřihat na takových 40 minut, materiál by tím hned získal na intenzitě a bavil více. Tomu nenapomáhá ani rytmická a melodická stavba písní, plynou hlavně ve středním tempu, ačkoli kvartet občas i doomově brzdí. Těleso je však nejsilnější ve tvorbě omamných melancholických harmonií, jimiž dokáží až uvěznit v časoprostoru.

Ačkoli vstřebáním všech pocitů z A Faint Aurora na povrch vylézá skladatelská nedozrálost i mladická naivita, spatřuji zde cit pro dobré, melodické songy, který hudebníci časem jistě rozvinou. Vždyť se jedná o debut. Rovněž mají cit pro atmosféru a místy si s vámi pohrávají jako vítr s padajícím listím stromů. Kluci z Atén se prostě až moc nechali inspirovat u známějších jmen, vlastní výraz si s dalšími položkami diskografie, a není důvod si myslet, že nebudou narůstat, teprve najdou.

Něco vlastního jim ale vzhledem k místu původu na debut nejspíš prolezlo. Deska totiž namísto chladu a zimy příjemně hřeje, což je pro podobnou hudbu ne úplně typické. Nehleďte tedy na uvedené výtky (pro někoho budou nepodstatné) a nasajte její svěží melodické linky jako vůni květin ve vzdálených severských kopcích, spíše než sněhovinou pokrytými horkými paprsky slunce. Stačí jen zavřít oči a nechat se jejími příjemnými tóny ukolébat.