Ve věku sedmdesáti let zemřel Ian Fraser Kilmister, po celém světě znám výhradně jako Lemmy. Představit ho by bylo nošením dříví do lesa, natož snad Motörhead jako takové. Kapela, o které se říká, že (spolu)definovala heavy metal, byla první a bez ní by nebyla (tvrdá) muzika taková, jaká je. Těžko říct, osobně si myslím, že to nemá smysl řešit a nechat to jako součást příběhu kapely. Bez debat ale spoustu kapel inspirovali - třeba lidi z velké thrashové čtyřky na ně, potažmo Lemmyho, nedají dopustit a zástup kondolujících na jeho pohřbu jenom dokazoval, jak velkou stopu tady, nejen jako muzikant, zanechal.

A ta stopa není sakra malá. Když jsem v roce 2011 poprvé přišel do styku s Motörhead (myšleno koncertně) na festivalu Brutal Assault, jeli zrovna tour k desce The Wörld is Yours. Byla to tehdy jednadvacátá deska za 35 let existence. Úctyhodný výkon, který se běžně u podobně služebně starých kapel jen tak nevidí, ale takový už k tomu měl Lemmy přístup. Hlavně se nezastavit. Valil tu svojí rock´n´rollovou káru pořád dál, navzdory všemu a všem těm hudebním revolucím, které se v posledních třiceti letech odehrály. Ze svého stylu někdy nesešli, a byť jejich hudba vybízí ke konstatování, že je vlastně pořád stejná, mělo to ohromnou výhodu pro jejich koncerty. Vždy vybrali nejlepší skladby z desky a ty do jejich show skvěle zapadly. Jejich hudba tím prakticky nezestárla, a když zazní taková Thunder & Lightning z aktuální (čti „poslední“) desky Bad Magic, nezbývá než konstatovat, že to ještě po těch letech pořád solidně šlape.

Hodně tomu pomohla ustálená, od poloviny devadesátek, tříčlenná sestava. Spojení s kytaristou Philem Campbellem a bubeníkem Mikkeym Deem fungovalo jako pověstné usazení „prdele na hrnec“. Jestli se to o zvuku alb z devadesátých let dá říct, tak Motörhead svým způsobem i experimentovali. Zvuk desek byl proměnlivý. Jednou čistý, podruhé špinavější garáž. Za nejtvrdší se dá dnes bezpečně označit deska Bastards, zrovna první, kterou nabubnoval právě Mikkey. Přesto Motörhead vždy byli na první tón rozpoznatelní a nezaměnitelní. Časté chrlení nového materiálu mělo za následek proměnlivější kvalitu desek, o tom se asi nikdo přít nebude, ale možná to byla ryze pragmatická stránka věci, o které se Lemmy domníval, že vydat novou desku je pro běh kapely důležité nebo přirozené a fanoušci to jednoduše očekávají. Ti to samozřejmě neustále milovali a Lemmy měl případnou kritiku na háku.

Osobně například desky Motörizer a The Wörld is Yours považuji za slabší, proto jsem rád, že se už na předchozí desce Aftershock z r. 2013 vrátili k více rock´n´rollovému pojetí. Naneštěstí se začíná objevovat únava, hlavně na Lemmym, takže se celkově sundala noha z plynu, proto pro mě bylo překvapením, jak se Motörhead pro změnu na Bad Magic rozjeli. Skladby jako Shoot Out All of Your Lights, Electricity, When the Sky Comes Looking for You a zmíněná Thunder & Lightning prostě šlapou. Dojde na ploužák i „povinný“ cover, prostě vše, co si může fanoušek Motörhead přát a nic na tom nekazí, možná právě naopak, už opravdu znatelně unavený Lemmyho projev, ale jak sám říkal: „Jsme to pořád my, jedeme dál a hlavně nic nepředstíráme.“ Do samotného konce nic nepředstíral.

Bad Magic je třiadvacátá a poslední studiová deska ve čtyřicetileté kariéře Motörhead, další už nikdy nevznikne. Lemmy zemřel v pondělí 28. 12. 2015, sedmapadesát dní po smrti prvního bubeníka Phillipa Taylora, zbytek kapely vzápětí po jeho smrti oznámil konec. Je to logické, takové místo nelze zastoupit. Nebyl jenom spoluhráčem, autorem, frontmanem, ale hlavně symbolem, charismatem své hudby a doby, živoucím pořekadlem „sex, drugs & rock´n´roll“, ale přívlastků bude spousty. S nějakým zbožštěním by nás však poslal někam, ostatně Lemmy byl prostě Lemmy, a tak to zůstane.