Od konce června (premiéra byla 20.6.2013) máme možnost v našich kinech shlédnout nejnovější verzi Supermana, tentokrát nazvanou Muž z oceli. Je to rozhodně skvělá podívaná, troufám si říct se skvělým hereckým obsazením a naprosto úžasnou hudbou. Bohužel můj nejzásadnější pocit, který jsem si z kina odnášela, byl, že je to pekelně dlouhé a chvílemi trochu patetické. Taky se ale dozvíme, že symbol „S“ (a to nejen na hrudi) byl mnohem dříve než „Superman“ a má svůj význam.

Snímek se dá rozdělit na dvě poměrně zásadně odlišné části, i když přejde plynule jedna ve druhou. První polovina vypráví o samotném vzniku, začátku a narození Supermana, respektive Kal-Ela, o jeho cestě na Zemi, o dětství, dospívání, ale především pak o hledání sebe sama, odhalování své identity, svého poslání. Oproti svým předchůdcům, Goyerův Superman je mnohem lidštější, není neomylný, má i negativní emoce a je velice sympatické a inspirativní sledovat jeho vývoj, jeho hledání místa na Zemi. Pro mě osobně jsou pak vrcholem první části filmu scény se Supermanovým pozemským otcem, kterého ztvárnil… zkuste hádat? Kdo nemůže chybět v jakémkoliv filmu, kde jde nějakým způsobem o záchranu světa? Kevin Costner! Ale bez ironie, Kevin nestárne a jeho herectví a celkový projev je pořád tak geniální, že i když řekne jen pár vět, jsou to ty nejpodstatnější. (A taky zachrání jednoho psa před jistou smrtí, protože jak známo, zvířátka v amerických filmech neumírají.) Nikoho asi nepřekvapí, že do této části filmu museli tvůrci taky nějak šikovně zakomponovat investigativní novinářku Lois z Daily Planet a především pak její setkání s Clarkem („Obrátila tolik kamenů, až ho nakonec našla.“). To, že to mezi nimi od počátku jiskří, je na jednu stranu klišé jak vrata, na druhou však, mělo by to být jinak?

Druhá část by se dala označit za Supermanovu první velkou zkoušku a klasický boj „dobra se zlem“, jak jsme zvyklí. Na Zem s velkým humbukem a nespočtem svých kumpánů dorazí generál Zod, začně vyřvávat něco o tom, že jestli nebude po jeho, celé to tady rozbije a to je samozřejmě skvělá příležitost pro Supermana konečně vystoupit z anonymity a předvést, co umí, respektive jaký doopravdy je a co od něj do budoucna můžeme očekávat. Jak jsem ale zmínila už v úvodu - neskutečně natahované a bez přínosu něčeho nového, co bychom už jinde neviděli. Navíc je to celé, jak trefně ve své recenzi glosoval jeden kolega, dost chaotické a digitální bordel. Chvílemi jsme se dokonce nudila, protože to bylo pořád to samé dokola a nezachránily to ani prostřihy na obyčejné smrtelníky, kteří se taky snaží bojovat všemi dostupnými prostředky, seč mohou. Jediné, co zaujme mezi smrští rozmlácených budov, aut, havarovaných vrtulníků, nekonečně dlouhých letů vzduchem a ran pěstmi, je ztvárnění pokusu terraformace Země, jejímž následkem by byla záhuba celé naší rasy.

Především megalomanskou druhou polovinou Man of Steel dokonale naplňuje charakteristiky letního blockbusteru přesně podle současného trendu ve tvorbě podobně orientovaných filmů. Pokud jste ovšem z těch, kteří chodí do kina i kvůli jiným věcem než smršti dokonalých efektů, užijete si pravděpodobně o dost více první půlku. A třeba Vám tak celý snímek i rychleji uteče.

Postava Supermana mi nikdy nepřipadala zvlášť zajímavá, na Muže z oceli jsem šla spíše jako doprovod. Jako velká fanynka Christophera Nolana jsem se ale nakonec moc ráda podívala, co s Davidem S. Goyerem pro muže s pláštěnkou vymysleli.

Nejenže všechno vymysleli velice slušně, ale Zack Snyder to víc než dobře zrealizoval. Úvod na Kryptonu je tak skvělý, že by v jiném filmu bohatě posloužil jako finále (viděno v obyč 2D) a ještě se pyšní aktuálním environmentálním odstínem. Na Zemi trochu zpomalíme, projdeme si dospíváním a proměnou v superhrdinu, a pak si dáme epické, destruktivní finále. Tohle tempo mi vyhovovalo (dobrá, to finále mohlo být o deset minut kratší) a ještě jsem se u něj stihla kochat drobnůstkami ze supermanovského světa. Tvůrci se snažili výpravu udělat co nejreálnější, takže název Metropolis zazní jen jednou a nápisu Smallville si musíte všimnout sami. Stejně tak jako spolužačky jménem Lana nebo cisteren společnosti LexCorp. Je to mega epické, řemeslně výtečné a přitom si někdo dal práci i s těmito radůstkami pro fanoušky (plus jedno digitální cameo?). Hudebně jsme taky tam, kde jsme u Hanse Zimmera zvyklí být. Herecky je Muž z oceli bezchybný. Henry Cavill nijak přehnaně nehraje, ani nemusí, a podezřívám Zacka Snydera, že si ho nechal vyrobit na zakázku (od krku nahoru štěně a od krku dolů… doplňte statné zvíře dle svých preferencí). Kevin Costner pak hrdě a zkušeně nese na bedrech ty nejpatetičtější hlášky a momenty scénáře.

Příběh ale není hloupý ani příliš povrchní. Superman sice už ze své podstaty není a nemůže být tak hluboký jako Batman (vzpomeňte na Billa a jeho přednášku), pořád je tu sem tam nějaké to lidské i mimozemské klišé, oslí můstek nebo zbytečná postava (kompletní The Daily Planet včetně Lois). Nicméně je to komiksová blockbusterová extraliga a na letní ochlazení u velkého plátna je to více než dostačující.

---- --- -- - -- --- ----

USA / Kanada / Velká Británie, 2013, 143 min

Režie: Zack Snyder

Scénář: David S. Goyer

Kamera: Amir M. Mokri

Hudba: Hans Zimmer

Hrají: Henry Cavill, Amy Adams, Russell Crowe, Diane Lane, Kevin Costner, Michael Shannon,Dylan Sprayberry, Antje Traue, Harry Lennix, Christopher Meloni, Laurence Fishburne, Ayelet Zurer, Michael Cerveris, Rebecca Buller, Michael Kelly, Richard Schiff, Tahmoh Penikett, Joe Minoso, Mackenzie Gray, Christina Wren