Autor: 70 Uživatelé: 80 Tvé hodnocení: hodnoť
Urn

NE OBLIVISCARIS - Urn

Australané sice natočili lepší alba s lepšími nápady, ale pokud formaci srovnám s ostatními, jedná se stále o kvalitní práci, která fanoušky nezamrzí.

Ne Obliviscaris

Je pravda, že naše redaktorská aktivita se i vlivem překážek, které před nás klade taková nemilá věc zvaná reálný život, poněkud zastavila, to ovšem neznamená, že bychom přestali nová alba vybraných kapel poslouchat úplně. A co jsem si poslechnout určitě chtěl, byla novinka australských progresiviků Ne Obliviscaris nazvaná jednoduše Urn.

Z ní před samotným vydáním byla vypuštěna skladba Intra Venus, která svým divokým zvukem a ještě energičtější hudební náplní všechny příznivce příjemně namlsala. Já jsem pak zbystřil především díky basovým linkám, které mi byly povědomé – a opravdu, v roli session muzikanta se objevil Robin Zielhorst, jehož jinak mohou posluchači znát z Exivious, kde odváděl věru vynikající práci – do doby, než kapela kvůli nízkému zájmu ze stran posluchačů a finančním důvodům přestala existovat.

Ani s nahrávkou Urn to v tomto směru není jiné, takže mohutných basových linek, které probublávají šikovně vestavěnými hradbami kytaristů Benjamina Bareta a Matta Klavinse si užijete do syta. Stejně tak i poznávacího znamení NEO – houslových vyhrávek Tima Charlese, jež celou tvorbu posouvají do mírných gothických sfér, zvláště ve vybraných pasážích. I jinak je nahrávka pokračováním tvorby v nastavených mantinelech, takže pokud si ještě pamatujete na příjemné epické melodie linoucí se z drážek Portal of I, tak Urn jde v tomto směru ještě dál a důraz na čisté vokály Tima je ještě vyšší, než kdy v minulosti. Dá se říci, že growling Xenoyra je tak pouhým odstínem, který slouží k vyšší rozmanitosti hudební náplně, než že by zásadním způsobem ovlivnil kompozici (což však neznamená, že se na nahrávce vyskytuje jen sporadicky). Ta má stále jasnou prioritu – housle hrají úlohu sólových kytar a vše ostatní už je v podstatě rytmika. Na druhou stranu, kolik metalových kapel dnes ještě používá tento nástroj, navíc v době, kdy se Haggard odmlčeli a gothicmetalové formace jdou hrdě vstříc směrem diskotékových nápěvků?

Ne Obliviscaris

Takže v pohodě, NEO mají jasně danou strukturu a tu dodržují. A tato struktura paradoxně dostala na novém albu největší grády v již zmiňovaném singlu Intra Venus, který má patřičnou sílu, zajímavé melodie, a především neskutečně šlapavé bicí Daniela Preslanda, k nimž mám ovšem v kontextu celého alba právě nejvíce výhrad. Totiž jeho rychlé kopákové exhibice a blasty v některých dalších skladbách poněkud narušují atmosféru a v okamžiku, kdy se formace chce poněkud oprostit od svých black/deathových kořenů, začínají tak trochu rozmělňovat nový, progresivnější směr.

Právě v Intra Venus ovšem vše šlape dokonale a pokud by Dan občas zvolnil, nebo si nehrál na sebe (respektive nepokračoval v tradici starších nahrávek), mohlo být mírně lepší i celé album. Upřímně, nečekal jsem, že to někdy v kontextu rychlých bicích napíšu (většinou spíše plísním muzikanty za loudání), ale zde je očividné, že méně by bylo v tomto případě opravdu více.

Ne Obliviscaris

K tomuto zvolnění naštěstí došlo v rámci epické dvanáctiminutové skladby Eyrie s krásným akustickým intrem, které ukazuje spojení houslí jako vedoucího motivu a rytmického zbytku v celé své kráse. Navíc i Tim se se svým neobvyklým hlasem, který by barvou seděl spíše kamsi do power metalu, zde vytáhl a zrovna tuhle pecku mám z nového alba rád opravdu velmi. Ve druhé půlce totiž přináší matematické progresivní kytarové pasáže, skvělé skákavé mini sólo a výborné vokální linky. Navíc ukazuje vyhranost muzikantů a nedivím se zástupům obdivovatelů, které NEO za dobu své 14leté existence nasbírali.

Pak nás čeká návrat na starší desky se skladbami Urn (Part 1,2), jež jsou o dobrý kus tvrdší, a ačkoliv eponymní, jakoby patřily spíše na řadovku minulou. A to je vše, přátelé.

Ne, Urn rozhodně není nejlepší deskou Ne Obliviscaris. Pokud ji porovnám s předchozími nahrávkami, které měly neskutečně vynikající pasáže, Urn je přeci jen poněkud nesourodou kolekcí nápadů, zatímco třebas skladby na Citadel fungovaly i přes místy smrtící stopáž jako kompaktní celek. Ani zvuk není výrazným pohybem vpřed. Sice obsahuje mnohem více basů, než výše zmíněná, ale opět ztrácí trochu z té black/deathové atmosféry, které se NEO nezbaví, jelikož se neustále nachází v jejich DNA.

Jedná se však o vyslovené zklamání? Muzikantské výkony jsou stále dobré a v kontextu tvorby Urn zapadne docela v pohodě. Jen prostě už kapela natočila lepší alba s lepšími nápady, to se prostě stává. I tak, pokud formaci srovnám s ostatními, jedná se stále o kvalitní práci, která fanoušky vysloveně nezamrzí.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

Jo no, hudebníci to jsou očividně super, ale jak říkáš, ten koncert byl nuda. Kdyby se třeba drželi toho, že hrají tech. death, tak by to bylo super. Některé brnkačky s houslema zněly taky fajn. Ale dohromady to byla akorát nesmyslná splácanina.

Já pořád nechápu co je na nich prog? To, že jsou to skvělí muzikanti a že používají housle? Slyšel jsem několik alb a včerejší koncert s Ihsahnem mě přesvědčil, že jejich skladby jsou naprosto standardní, ničím nevybočující od průměru s výjimkou skvělé instrumentace a občasných chytlavějších momentů.

   brutusáček: proč mě třeba Fallujah baví a tohle je pro mě nuda? Nějak tam neni háček který by mě chytil...já nevim no..   
tomuhle srovnani uprimne nerozumim ani na 1%

proč mě třeba Fallujah baví a tohle je pro mě nuda? Nějak tam neni háček který by mě chytil...já nevim no..

jsem si musel Urn teda znova dat a trefne napsano, akorat mi teda nevadej Preslandovy skopky ;)

aktuálně

diskuze