Chci se vyhnout klišovitýmu začátku, to znamená větě typu: „Jsme sice v Čechách, ale i tady se občas objeví super kapela“. Dávám si pozor, jako když je kaluž moči před netěsnícím pisoárem, ani tkaničku si nenamočit, vlastně hlavně tkaničku si nenamočit. A přitom vykonat potřebu, sdělit, že Negero jsou z Čech. Jsou. Jsou ze Sokolova. A je jich pět. A hrajou muziku, který je v našem rybníčku, aspoň vzdáleně podobnýho, jen máloco. A vlastně i v cizích rybníčcích, větších i menších, hlubších i mělčích, ale to se předbíhám, zpět, popořádku, ale k rybníkům se ještě vrátím.

Silence is Worse Than War je deska na první poslech nelehko uchopitelná. Míchá se tu spousta věcí – od noise rockově dunivý basy podporovaný zlomenejma rytmama, přes těkavý klávesy často vyšperkovaný o snad až orientální samply až ke dramatickejm, lehce gotikou provoněnejm, vokálům, ženský i mužský. Smočím zlehka tkaničku v moči, klišovitý výrazivo, ale říct se to musí. Zavání to pejsko-kočičkovostí, a navíc z toho celýho kolotoče na první poslech zůstane v hlavě poměrně málo jasně zapamatovatelnejch momentů.

Ale nedá ti to, semínko už je zasetý a nakonec se k týhle desce vrátíš. Její síla je totiž právě v tom, že ti nápad nenechává vlát jak rudej šátek před očima, ale musíš si ho sám tak trochu najít, často až po několikátým poslechu. Deska má svébytnou atmosféru, je teatrální, ale nepřehrává, cejtíš špetku zvrhlýho kabaretiérství a cirkusáctví, ale bez útěků k lacinejm trikům na efekt. Je nervní, labilní, ale podprahově, zpocený dlaně spíš než vytřeštěnej výraz. Nesklátí tě bombastickým zvukovým kabátem, nesnaží se mermomocí zaujmout, prvoplánově nešokuje. Střídmost je to slovo. Ta drží na první pohled nesourodej celek pevně pohromadě a díky ní jsou Negero při navození pocitu neklidu a dekadence přesvědčivější, než spousta desek, který se o to tak hrozně moc snažej.

Ale zpátky k rybníkům. K Negero se jak na domácím dvorku tak i v rozsáhlejších prostorách, díky neobvyklý kombinaci vlivů, hledá přirovnání jen těžko. Podobně zneklidňující šapitó snad zvládli uvést Radiation 4 na Wonderland, ale to už se válím v obskuritě a stejně je to přirovnání nutný brát s rezervou, nitě jsou tady často zpřetrhaný a řádně zašmodrchaný. Takže jo, Silence is Worse Than War je album lehce rozpoznatelný, originální. Možná neuchvátí na první poslech, ale dej mu čas, roste, bobtná, vyplňuje prostor.
 
P.S.: Naživo se o tom budeš moct přesvědčit v sobotu 17. března v pražským K4 klubu, kde budou Negero hrát společně s Child Abuse, Staer a NOT!, více viz link na FcBk nebo LstFm.