Autor: 70 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Sick Atoms

NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE - Sick Atoms

Co by se od NCC asi tak dalo čekat? O to, že by nějakým výraznějším způsobem ze své trasy uhnuli jsem neměl obavy, ale na druhou stranu, po poslechu Sick

review_630_px2

Atoms si říkám, že jsem možná čekal i trošku víc. Ne snad, že by tato placka neměla ambice uspokojit kdejakou zvrhlou palici, ale na druhou stranu tu je na můj vkus docela dost šedých, nevýrazných míst, které se utápí v stereotypním profilu – nenápaditě drhnoucí kytara, zahuhlaná kanální rytmika a naprosto čůňáckej vokál, ale nic víc. „Originalita“ NCC spočívá v jejich lyrice a různých elektro/indus zvucích, které do svého grindíku komponují, ale to je tak celé. Zároveň je to ale to, co udělalo z NCC kapelu, kterou si jen tak někdo nesplete. Zjednodušeně řečeno, postavili na tom svojí kariéru.
Sick Atoms nabízí grind, který se většinou táhne v středních tempech, gore/grindových hopsavých rytmech, ale občas se sklouzne i do nějaké té sypačky. Celkově mám z desky dost smíšené pocity, jsou tu dobrá místa, ale i horší. První skladba – jo paráda, slušná hopsačka, pak chvíli pohoda, ale tak nějak střed desky mi splýval a nedokázal mě ničím zaujmout. Otravovaly mě právě ty momenty, kde nebylo nic navíc, jen klasická gore/grind prasárna, ale navíc podaná, na můj vkus, dost nudně. Chápu, že v tomhle stylu se toho moc vymýšlet nedá, nikdo nechce žádné experimentální inovace, ale jen „občas“ udeřit do kytary, mít jakštakš

review_630_px3

rytmiku a líbezný vokál také nestačí. A jak říkám, u nějakých skladeb jsem se nudil. Zkrátka jsem nenašel nic, co by mě dokázalo strhnout. Pravdou však je, že úplně něco jiného to je/bude naživo, to se moc těším, protože tam budou mít NCC dle mého mnohem větší sílu!
Zmínil jsem, že mě nějaké skladby skutečně ničím neuchvátily, ale na druhou stranu se na Sick Atoms najde i hodně dobrých kousků (celkově rozhodně víc, než těch nudných), hodně dobrých nápadů a motivů a dokonce i dost originálních. Moc mi však nevyhovuje čekat několik nevýrazných motivů na jeden perfektní. Skoro v každé skladbě se nakonec něco zajímavého najde, ale jak říkám, třeba minutu, dvě nic moc záživného a pak mě překvapí parádní motiv. Pro mě je

review_630_px4

to zkrátka deska ať již menších či větších kontrastů. Na jednu stranu perfektní kytarové vyhrávky, které bych opravdu nečekal a moc mile překvapí svou originalitou a zvrácenou melodičností, ale na stranu druhou zas naprosto nenápadité kytarové riffy, které mají opravdu jediný účel – udržovat jakýsi hluk a vyplňovat svou „roztahaností“ a bubláním celkový zvuk. Rytmicky je deska celkem na solidní úrovni, prostě klasika, ale mě trošku vadí (i když je jasné, že to byl asi záměr), a v tomto se rozcházím s většinou publicistických kolegů, kteří právě zvuk vyzdvihávají, že bicí v tom bublajícím „bordelu“ trošku zanikají. Zdá se mi prostě moc vytažená kytara s vokálem, kdežto v nějakých sypačkách si bicí občas jen domýšlím. Fakt ale je, že dlouho jsem neslyšel takhle zvrácený sound, to je prostě chorobnost. Když poslouchám hned titulku, říkám si, že tohle opravdu nemůžou dělat lidi, ale nějaká monstra :) Bylo by záhodno se zmínit i o vokálech (opravdu uvažuji o vhodnosti tohoto výrazu, protože to co je na desce k slyšení už opravdu nemůže dělat člověk). Jo, po této stránce bych desce nic nevytknul a nabízí v rámci žánru opravdu nadprůměr. Zdůrazňuji v rámci žánru, protože kdo by čekal něco jiného než ultra nechutný bublák, bude zklamán.
Vyzdvihnul bych například pecky jako Ecstasy Herbal Ecstasy, kde je hned na začátku výtečná kytarová linka, bohužel pak zase na chvíli skladba upadne do takové nevýrazné šedi, pak se zase vrátí ta, již zmíněná, melodická linka a hned je to o něčem jiném. Rytmicky perfektní „odrhovačku“ Steroids, kde jsou kytary taky moc fajn, dále třeba MeTHCathinone (která má sice utahanější rozjezd, ale pak se zvrhne do totálních jatek) nebo totálně úchylná Alcohol, kde můžeme v samém závěru slyšet vychrochtanou „běží liška k táboru...“
Musím také říct, že čím víc poslechů, tím víc mi ty nezáživné momenty ubývaly (nikoliv vymizely), takže nyní mám z desky rozhodně mnohem lepší pocit, než po prvních dvou posleších. Nějaké pasáže mi ale pořád přijdou zbytečné.
Celkově je Sick Atoms na poli grindové muziky nadprůměrnou deskou, vyjímající se hlavně celkovým zvukem a atmosférou (chorobnost!!!), různými beaty, hláškami a industriálními/elektronickými prvky, opravdu extrémním vokálem (i když ten už má dnes leckdo) a v neposlední řadě celkem originálními a v podobném stylu málo často vídanými melodiemi (škoda jen, že jich není ještě víc, nebo lépe řečeno, že je kolikrát zabijí naopak nudné výplňovky). Zkrátka, uvítal bych smrsknutí třeba o pět skladeb s tím, že by vymizely ty, alespoň pro mně, výplňové pasáže.
P.S.: Další veliký kontrast nabízí obal (a celkové vyřešení bookletu) – zatímco muzika na Sick Atoms na mě působí hodně sevřeně, těžkotonážně a naléhavě, obal je naopak laděný do oranžové a působí velice uvolněným, příjemným a vzdušným dojmem.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Negligent Collateral Collapse

aktuálně

diskuze