Autor: 90 Uživatelé: 80 Tvé hodnocení: hodnoť
Winter

NEW MODEL ARMY - Winter

New Model Army po třech letech s novou deskou Winter, která zaručuje nevšední, nejen koncertní zážitek.

New Model ArmyNew Model Army (NMA) se vrací do Prahy. Bez čtyř dnů to budou přesně tři roky. Jako tehdy, i letos dorazí s novou deskou, pojmenovanou jednoduše Winter. Pravda, i ty od sebe dělí zajímavý čas, tedy tři roky a měsíc (a pět dnů…). Je to vlastně jen hloupá náhoda, ale nevím proč mi to ke kouzlu této kapely sedí. Nesmím ale zapomenout ani na EP Between Wine and Blood, které je mezi aktuální deskou a předešlou Between Dog and Wolf možnou spojnicí. A u té bych se s dovolením na chvíli zastavil, protože s tou to všechno naplno začalo.

Před jejím vydáním jsem určitě povědomí o NMA měl a sporadicky si čas od času pustil Today is a Good Day, je tak vlastně prvním albem, s kterým jsem se od ostrovanů setkal. Pak dlouho nic, až do tohoto traileru. Je to docela paradox, obvykle tyhle hudební teasery ignoruju, protože mi přijde jako naprostá hloupost rozsekat skladby na malé kousky a vedle sebe je náhodně spojit, ale v tomhle videu bylo všechno jinak, respektive všechno naprosto tak, jak má.

New Model ArmyJednoduchá, pěkná a účinná grafika, k tomu hudební zlomky, jež do sebe zapadaly. A do toho ty bubny. Byl jsem zhypnotizován jak fakírova kobra. A částečně tu zabrala chemie, kdy člověk objevuje něco nového. Ale hlavně, hlavně ty podmanivé, až „rituální“ bicí! Prvních pár poslechů jsem nevnímal nic jiného, nešlo to. Až po úvodní vlně euforie přišel na řadu zbytek. Between Dog and Wolf je dle mého hodně nepřístupná deska, možná z celé jejich diskografie ta nejvíc. Způsobené je to tím, že na ní žádná skladba nevyčnívá od ostatních. Nic přímočaře úderného, co by stálo nad zbytkem kolekce. Jasně, March in September je dobře zvolená klipovka a jako „singl“ funguje i dobře, ale o tom ta deska stejně není. To, co ji činí výjimečnou, je její celistvost. Úplná soudržnost celku. Každá skladba zapadá do té předešlé a spojuje se s tou další, a ač jsou poměrně různorodé, drží přitom koncepční linku a stále nabízí veškeré atributy: naléhavost, lyriku, charismatický zpěv a specifickou basu.

Po bližším seznámení se se zbytkem diskografie do ní tato deska pevně zapadá a jedinou otázkou, kterou nezodpovídá, je, jak je možné, že kapela i po téměř třiceti letech dokáže napsat tak specifickou a geniální desku? Netuším. Následující EP Between Wine and Blood - EP možná stopáží, materiálem regulérní deska - pokračuje v jejím odkazu. Jsou to „odpadlé“ kusy, které se na předešlé album nevešly. Je to vlastně dobře. Skladby už mají trochu jiný feeling a jako kolekce šesti skladeb takhle mimo fungují jinak a líp. Možná by mi na původní „velké Between“ překážely. Jako dovětek mají větší smysl.

Jsou dva důvody, proč právě v tomto textu věnuji tolik místa této (Between…) desce. Za prvé je to opravdu skvělý počin (můžeš číst srdeční záležitost), který mě do světa New Model Army vtáhl naplno a chtěl jsem to udělat už dřív. Za druhé, protože ukazuje stále proměňující se tvář kapely, která i dnes po těch třiceti letech nestojí na místě a neustále se vyvíjí. Už v tom, jak zní deska Today is a Good Day, po ní Between Dog and Wolf a právě teď aktuální Winter, je důkaz, že NMS se dvakrát do stejné řeky nevydávají.
 
New Model ArmyPsát teď něco o Winter může být past. S ohledem na výše uvedený text, kdy jsem se o předešlém počinu odhodlal sepsat pár vět až nyní, je to úkol až šibeniční. Předchozí desku jsem měl v uších nepřetržitě tři roky, novou teprve čtyři týdny. Ta s každým dalším a dalším poslechem ale neuvěřitelně roste a boří jakékoliv pochyby. Kapela se zde vrací ke klasičtější podobě svých písní a její pomalejší nástup skrývá jasné pravidlo – vše se stejně zboří do vlny hitovek.

Úvodní Beginning plní funkci takového „intra“. Burn the Castle je přímočará nasranost, žádné vytáčky kolem ale rovnou k věci. Gradující, s úžasnými smyčci pracující titulka, aneb jak se dá s velkolepostí pracovat jen na ploše čtyř minut. Partthe Waters spolu s Die Trying jsou skladby týkající se uprchlíků a druhá zmíněná je dost možná nejlepším textem, který se toho dotýká. Justinovo textařství neslevuje od jednoduchých drzostí až po velmi intenzivní a zamyšlené texty, vždy jsou v dokonalé symbióze s danou hudbou; naroubovanost je něco, co se od New Model Army na hony vzdaluje. Z projevu Britů, resp. z Justinova projevu cítím ohromnou autentičnost a zároveň pokoru - doporučuji jeho sólovku Navigating by the Stars – a jistou obyčejnost ve smyslu „to je ten chlapík od vedle“, s kterým se dá v pohodě zajít na pivko. Chci tím říct, že to ztotožnění s ním, potažmo s jeho sdělením, je jednodušší. Pravé charisma frontmana „velký“ kapely, kterému nemám problém to věřit. Ale to už odbíhám, i když psát dál o Winter by bylo opakování.

Je to kolekce skvěle napsaných a složených skladeb, každá má potenciál se stát koncertní klasikou a je jenom otázkou, jak ke které kdo přistoupí. Každá má svoje kouzlo a dokáže v jiném rozpoložení zapracovat jinak, což je vlastnost, kterou si na hudbě nejvíce vážím a má jí, pro mě, nemnoho kapel. Oboustranný vztah. Momentálními výherci jsou skladby Burn the Castle, Born Feral, Weak and Strong, ale všechno to může být po neděli, nebo za rok, jinak a v tom je to kouzlo.

New Model ArmyJustin Sullivan se může samozřejmě spolehnout na dokonalé hudební soukolí kolem sebe. V průběhu času sestava dostala změn, ale v archetypu hry to není tak znatelné. Bicí neustále drží pevné otěže rytmiky, ale vedle Sullivana je u mě jasně rozpoznatelným znakem NMA basa. Vždy výrazná a ve svých linkách důrazná. Nejinak je tomu samozřejmě na Winter. I tady se posouvají hranice zvuku zase trochu dál. Úvodní riff ve skladbě Beginning může závidět kdejaká pouštní stonerová grupa, celkově práce s kytarami ve skladbě Eyes Get Used to the Darkness nebo podkladové samply v refrénech v skladbě Devil atd. Zase je chvíli co objevovat a poslouchat.

Winter je úplně jiná než její předchůdce, přesto mají jedno společné – soudržnost. Z BetweenDog and Wolf nic nevyčnívá, je to deska hodně do sebe uzavřená a nepřístupná, prakticky žádná skladba není dominantní. Na Winter je to stejné, nic nevybočuje, protože všechny skladby jsou stejnými hity. New Model Army existují přes třicet let, současná deska je jejich 13. (potažmo 13,5.) počin a tam, kde jiné kapely již stihly vyhasnout, tam parta kolem Sullivana přichází s nejlepšími deskami. Program na nejbližší neděli je tedy jasný, a protože je samozřejmě ve zvyku NMA hrát hlavně věci z aktuální desky, je na co se těšit.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

New Model Army, Winter, rock, alternative rock, post punk

aktuálně

diskuze