Autor: 50 Uživatelé: 60 Tvé hodnocení: hodnoť
Take Care

NULLINGROOTS - Take Care

Po hudební stránce není deska vůbec špatná, líbí se mi propojení optimistických pasáží s depresivními, ale slova jí nenapomáhají.

Nullingroots - CameronZ původně sólového Cameronova projektu loni vznikla tříčlenná kapela. Sólista k sobě přibral Deacona, který má na starost bicí, a Grega, který se ujal pozice druhého kytaristy. To ale není jediná změna, novinkou jsou i vokály v podání Camerona. I když nezní vůbec zle a hudbu skvěle doplňují, stejně bych v tomto případě zůstala jen u instrumentální verze. Proč? Řekla bych, že tlachání o zhrzené lásce kazí jinak zajímavou, místy temnou, místy o něco optimističtější, atmosféru písní. Ale obecně, až na pár světlých výjimek, jako jsou třeba nějaké záležitosti od Woods of Ypres, lovesongy moc nemusím. Ale kdo tady, že?

Předešlá alba Nullingroots (2014) a Shrouds of Celeste (2015) měla své kouzlo, to aktuální je o ně ovšem ochuzené. Člověk si je mohl pustit k rozjímání o čemkoli. Od smyslu vzniku lidstva, přes neúspěchy v práci, až po prohru v počítačové hře. Energické rytmy v trochu pochmurnější rovině působily tajemně a vznešeně, ale Take Care mi už tak magické nepřijde. Čekala bych, že se texty budou soustředit na jiné sféry a vylévání zlomeného srdce si chlapci nechají k panákům kořalky v nějakém baru.

NullingrootsPo hudební stránce ale není deska vůbec špatná, líbí se mi propojení optimistických pasáží s depresivními. Tento kontrast pocítíme jak mezi jednotlivými skladbami, tak i v rámci jich samých. No a vhledem k tomu, že se jedná o post-black metal/shoegaze („moderně“ pojatý black metal ovlivněný jinými styly a tóny propojené do souvislého celku či zvukové zdi), marně bychom hledali chaos a těžkopádnost, nehledě na to, že tu každý tón má své dobře zvolené místo a jsou mezi sebou skvěle provázané. Na posluchače jako by se v jednu chvíli hnal příliv kytarových riffů doprovázený ráznými údery do kopáku a rozezvučenými činely a hned se střídal s odlivem. Mě osobně nejvíce zaujal zlatý střed alba - číslo čtyři - Please Respond. Je o něco agresivnější než ostatní kousky a proto mi hraje do noty (což se ale samozřejmě nedá říct o slovech). Ty ostatní jsou na můj vkus zkrátka příliš jemné.

Co se týče podobnosti s jinými kapelami, muzikálně se Nullingroots nachází někde mezi Lantlôs a Deafheaven. Tedy jsou o něco tvrdší než Lantlôs, ale kašovité konzistence v porovnání s Deafheaven. Jenže Deafheaven mě mimo zlověstnou energii baví i použitím slov, a snad i proto mají větší fanouškovskou základnu než skvadra, o kterou se v této recenzi jedná. Deska je to dobrá, ale slova jí vůbec nenapomáhají.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze