Po dvou letech přichází další, již šesté, album Starcova dítka, které, jako to před minulým, vzniklo v duu. Pan všechnoOMCh Galder samozřejmě vše složil, nahrál a nazpíval, akorát s bicími mu pomohl stále vytíženější a jeho (snad ještě) momentální souputník z Dimmu, Reno (dalo se očekávat). Předchozí céda mu (ano, všichni vědí) namlátili třeba Tjodalv (Susperia, ex-Dimmu), Gene Hoglan nebo Nicholas Barker, ale samozřejmě rozdíly zde nepoznáte, protože Killerich prostě metalově bubnuje, což muzice Galdera (tedy metalu) koštuje 100%ně.

A jaká deska je? Povětšinou se nese v příjemných středních a valivějších běhavých tempech, a vlastně na celém Vermin se nachází jediná sypanice, kterouž Galder s Renem umístili na začátek melodické In Torment's Orbit, kde je aj (nejen v této) Petersona naprosto prozrazující a nezaměnitelné sólo. Celý Vermin je pak založen na pojetí blacku, jenž je nám, dejme tomu, znám z posledních alb Immortal a Dimmu Borgir (kde Galder hraje tu hlavní kajtru). Čili různé proklady thrashingem a rytmizovanými riffy s melodickými a blackovými motivy, které jsou vkusně podporovány nikam se necpajícími klávesami, které jsou výraznější snad jen v Lord of Command [Bringer of Hate] se zlovolným začátkem, The Flames of Deceit a Black Marvels of Death, kde vyleze i piano a sekvencer (také v Twilight Damnation). Oproti Dimmu ale novinka OMCh není tak zlá, temná a ve svém smyslu progresivní nebo třeba vůbec symfonická, zato daleko melodičtější s vlivem zthrashovalého Immortal a standardnějšími kousky ála Spiritual Black Dimensions.

Pokud bych měl hodnotit slovně, můj dojem je veskrze velmi pozitivní, ač se Galder, jehož zpěv je čupr, nevyvaroval určitých “klišé“. Jinak ale Vermin docela dobře chutná. Hlavně v místech, kde je onen thrash (třeba proměnlivá War of Fidelity s výbornými odsekávanými akordy) a Dimmu prvky (Enslaved and Condemned). Jsem si však jist, že pro některé toto album možná bude slabším, pro některé však skvělým zážitkem. Vyčkejme případné diskuze níže…

Old Man’s Child jsem vždy vnímal jako kapelu, která dokáže atmo – blackové vody každým albem oživit, ne snad, že by Galder přinášel na svých albech něco nového, ale téměř vždy dokázal složit svěží, melodické album, které by nemělo žádného vyznavače atmosférického metalu urazit a jeho skladby mají charakteristický rukopis, takže je vždy poznáte. Ani Vermin není výjimkou a opět tu máme kolekci líbivých, melodických skladeb, které asi nikoho nešokují, ale jak jsem již říkal, snad ani neurazí. Podotýkat, že album je opatřeno bezchybnou produkcí a supr zvukem je asi docela zbytečné.

Jinak jak Bizz říká, album se nese povětšinou ve středních tempech a najdeme zde všechny atributy pro Old Man’s Child tak charakteristické (hlavně kytarové riffování je typicky made in OMCH). Občas se trošku zrychlí, ale těch sypaček opravdu moc není. Těch necelých 40 minutek krásně utíká a pro mě je to poslech velice příjemný. Vermin rozhodně netrpí nedostatkem kvalitních nápadů (na což jsme už zvyklí i z minulých alb – viz. vynikající Revelation 666) a právě ty kvalitní nápady občas u atmo – blackových kapel postrádám. Z každého tónu je cítit ohromná vyhranost všech aktérů a také to, že už se pánové na metalovém poli nějaký ten pátek pohybují, takže ví, jak v tom chodit :-).

Celkový dojem mám tedy poměrně jednoznačný – další album a logický krok v diskografii Old Man’s Child. Jo, a za předposlední pecku Twilight Damnation přidávám půl bodíku navrch, to je skutečně hitovka jak prase.

P.S.: Pokud budu mít chuť na kvalitní atmosferické album, sáhnu určitě raději po Old Man’s Child než třeba po posledních Dimmu nebo COF.