”More powerfull, more horrible, true gods are back… kurva do píči.“ Tuto úvodní, zkrácenou, frázi jsem si vypůjčil z textu k titulní skladbě nové desky Pigsty, která

asi parádně provětrá jinak vcelku zatuchlou českou drtící scénu. Velkým plu-sem kapely je, že celou svou tvorbu pojímá s nadhledem a svým specifickým smyslem pro humor tak dovede, troufám si říci, zaujmout i posluchače, který by jinak k této hudební odnoži hledal jen těžko cestu. Přesvědčit se o tomto tvrzení měla možnost např. i dobrá dvoustovka posluchačů na nedávno proběhlém 10. ročníku Brutal Assaultu. (PS: Pokud se mi bude dařit vzpomenout si na průběh festivalu v celém jeho rozsahu, dočkáte se reportu i na těchto stránkách :-)).

Deska má dvě polohy, rozdělené do tří, vcelku monotematických bloků, přičemž první s posledním jsou identické, tj. vycházejí z jasně identifikovatelné produkce Pigsty, ve které se dočkáte sypaček a grindového běsnění umě nakloubených s prvky hard coru, textově vcelku bez výjimky zaměřené na národ Prasat okupující matičku Zemi s občasným odbočením k tvrdé náboženské kritice.

Druhý blok desky nese otisk hlasu a lyriky páně DeSeda z Dark Gamballe. Komu se tedy stýská po extravagantních gambalských textech a odkazu Faith No More v hudbě vyškovských z období desky Robotory (hlavně hlasově, co se 10-a týká, Mike Patton by se asi hodně divil, kde všude by mohl ještě zpívat), má zde možnost plně se vybouřit. Na své si přijdou i příznivci točených riffů, sekanic a dalších „divností“, které zvukem a stavbou připomenou jisté kultovní Švédy. Na něco málo přes 12-ti minutách se tak na vás zničeho nic ve druhé polovině desky vyhrne totální překvapení, které mě, upřímně řečeno, baví z celé desky nejvíce, resp. baví mne jako jeden velký nedělitelný celek, kdežto u zbytku tvorby ještě nějaké ty rezervičky cítím. Čimž však nechci ani zdaleka naznačit, že by se mi „vlastní“ tvorba Pigsty nelíbila, prostě se mi jenom tento úlet zamlouvá více. Ponechme teď však stranou tyto tři skladby (Tabalabadach, Farret, Gebr Ghare – už jen názvy jasně napoví, odkud vítr vane) a pojďme se podívat na zbylou náplň.

Úvod obstarává vysamplované intro, na kterém se „podílel“ Rudolf Hrušínský. Zaslechnout jej je možné ještě téměř na konci sedmičky Pigs Football, jež předznamenává následující Meshu/FNM pasáž. Jestli jsem „veselou“ připomínku identifikoval správně, jedná se o repliku z geniálního filmu pro všechny romantiky

Spalovač mrtvol. Od druhé skladby v pořadí The Universe Pig + Monkey = The Essence of Existence následuje pekelná prasečí grindová jízda prokládaná jednak hardcoreovými rytmy/riffy a jednak samplíky z tvorby uznávaného i zatracovaného skladatele Zdeňka Lišky, které skladby posunují až někam k industriálu. Obzvláště silně tato míchanice dokáže oslovit ve čtvrté Crush, dále Angels, titulní Pigs are Back a již zmiňované Pig Football. Z řady „netradična“ vyčuhuje i Good Flock, kde je využit jak vokál extrémní, jehož inspirace by se možná dala vystopovat někam k prasečímu chropotu, ale zároveň je zde i vcelku překvapivý náznak zpěvu (do této skladby spíše převažoval řev).

Pokud bych měl začít sumarizovat slyšené, nemám na výběr jinak než CD pochválit, a to jak po stránce hudební – vydařený zvuk, i přes výhrady, které mám k virblu (ale asi to tak kluci chtěli, vzhledem k jeho velké průraznosti se dá jen těžko přeslechnout), tak po stránce lyrické - zajímavé a úderné texty (speciálně chválím End of All Lies). Jak jsem výše již podotkl, z desky je zároveň cítit i velká nadsázka a pohodová atmosféra, ve které se zajisté točilo. Poklonu směřuji i ke zpracování bookletu a vůbec celému vizuálnímu ztvárnění desky. Je vidět, že i u nás existuje v této hudební odnoži kapela, která o své hudbě přemýšlí trochu dále a dokáže své vize realizovat ve smysluplné dílo.
 
PS: Ještě bych se chtěl klukům omluvit za opoždění recenze (původně měla vyjít před 14ti dny), ale sami to asi znají, že někdy si dá člověk více „takového tabáčku“ a pak se snadno zapomene :-) Slibuji, že se nad sebou zamyslím, protože jsem se nenašel ani ve velmi rozsáhlé děkovačce na konci bookletu. :-)

Ano, ano! „Máte rád hudbu? Citliví lidé hudbu milují...“ a já zas miluju Pigsty! „Kurva do piči!“, to je hookot! Maximální nasazení, maximální energie, maximální jízda s maximálním zážitkem! Nic takto naťápnutýho jsem z našich krajů snad ani ještě neslyšel! Pigs are Back má celkem tři roviny, správnej praso čitelnej zvuk s konzervačním virblem, grindový náklepy a promyšlený riffy, občasný hc či crust křepčení, rytmizovaný sekací riffování, futuro samplování, prasoryk, vřískot, sborové vyřvávky, experimentální i osvědčený postupy, hosty, supr bůklet, cd-rom... naprostá tutovka a prozatím domácí album roku!!!