Česky je hezky

Neznámý režisér, doposud točící "jen" dokumenty, novákům neznámí herci, milovaní schizodvojkou (Budař, Dulava) a jeden profláknutější, údajně hrající čistě na základě prvotního setkání s režisérem ("pane Langmajer, vy tam hrát musíte, sice na to nemáme skoro žádný prachy, ale vy tam prostě hrát musíte"). Komunita drogové léčebny, fungující někde na pomezí komunystycké harmonyje, psychiatrické léčebny a vězení, s jasnými pravidly a nejasnými klienty. Nově příchozí chlapík a ihned patrná ostražitost Langmajera. Reminiscence pre-komunitních zážitků všech léčených, kombinace terapeutických sezení (klasické kolo á la "sdružení anonymních alkoholiků") s vycházkami a péčí o "statek" a o vlastní, fetem zmasakrované duše. V koloritu žadatelů o abstinenci ale nově příchozí působí jako startér, byť nevědomky. Najednou "se něco děje". Ovšem nikdo pořádně neví co, a to dokonce ani startér. Jestli se ze startéra stane i cílař, si ověřte sami.
Hlavní přednost filmu vidím v tom, že je prost všerůzných pičičundiček, ať již vysvětlující před- po- meziděj, aby se režisér moc nenadřel a berliček neúspěšně

se snažících dodat filmu šťávu. Nejlepší šťáva je stejně skryta uvnitř. Tady je důkaz, že i naoko nezvratová a neakční forma může absolutně stačit, veškerá akčnost může spočívat jen v dialozích a zmiňovaných vzpomínkách, u kterých vůbec nevadí, že jsou prezentovány v klasické, ohrané formě (černobíle, s gradujícím filmem stále více odkrývající, cože to je na konci vzpomínky). Žádné boční vysvětlování a na druhou stranu ani přehnaně vynucené tajemno, spíše střed, ve kterém se určitě nikdo neztratí, a přesto má dost prostoru na vlastní úvahy o tom, jak to vlastně je. Jen drobné scénáristické nedostatky (že by Španělskej boss nenašel (ne)umřelého kecálka, když kecálek vlastní fitko?), zajímavý, ač trochu tušený závěr, bohužel s jedinou trošku patetickou doložkou - co je nyní s hlavními hrdiny (úspěšně abstinuje, fetuje, zmizel, asi zmizel, žije, židle...). Výkony herců korespondují s faktem, že tenhle film pro ně není typem práce "tadysenažeruabychmohtočittocobychrád", zmiňovaný Budař je podle mě stejně ouchyla, kterej žádný jiný typy rolí nebere, Dulava parádně vystřih lehce dementního Moravana, tento herec povětšinou menších rolí (co do televize) prostě

dokáže zahrát cokoliv (z poslední doby třeba právník ve Všechno nejlepší), úžasně vymašťenej punkomimoň Chmela a kladností skoro až táborový vedoucí Novotný, jakožto fotřík, snažící se vrátit do normálního života. Reálie Sananimu (na Karlově?), sem tam hutná hláška (povětšinou Budař), zima a hrotem opatřený Langoš. Prostě pohodička jak s pytlíkem sněhu. Čekali jsme sice trošku větší schýzu, nicméně ukojeni jsme byli dostatečně.
P.S.: Pro čtenáře Cinemy: táta Karel se z dcerou neshledává po 17 letech, ale po 14 letech, není jí 18 ale 15.
---- --- -- - -- --- ----
ČR, 2006, 115 min
Režie: Robert Sedláček
Hrají: Jiří Langmajer, Klára Issová, Jan Budař, Jaromír Dulava, David Novotný, Igor Chmela, Petra Jungmanová, Martin Stránský, Jana Janěková, Jaroslav Plesl, Zuzana Fialová