Autor: 95 Uživatelé: 90 Tvé hodnocení: hodnoť
Ideas of Reference

PSYOPUS - Ideas of Reference

Náhodná srážka je věru zajímavý proces. Jakkoliv může být nepříjemná, tak naopak může být příjemně překvapující a leckdy pozitivní stavy vzbuzující. To jsem si tak jednou brouzdal po internetu a čirou náhodou jsem se dostal na webové stránky kapely PsyOpus. Koukám, černá střídá bílou, žádné jiné barvy nevidět, kliknu tedy neohroženě na úvodní obrázek, který je koláží členů kapely a jejich nástrojového vybavení a… hle. Fraktál střídá fraktál, fraktál součást fraktálu, opět fraktál střídá fraktál a pod tou hromadou fraktálů zjeví se v ohraničené ploše (imitující školní tabuli) přehršel podivných značek, které evokují hodiny matematiky. Paráda říkám si, to musím slyšet, integrál dal integrál, a za několik dní už mohu okusit libé akustické vlnění šířící se prostorem mého pokoje. Musím konstatovat, že srážka to je sakra příjemná, a že vkusně a zajímavě udělané webové stránky mohou velkou měrou pomoci vzbudit zájem o představované těleso.
PsyOpus (Adam Frappoli - zpěv, Christopher Arp - kytara, Fred DeCoste - basa, Greg Herman - bicí) pochází z New Yorku a vznikli “srážkou“ víceméně známých kapel (Kalibas, Within, Inertias, Hate Machina a Low Ton), zatím za sebou zanechali dvou písňové demo PsyOpus (2003) a v tomto roce vyšlý, devět skladeb představující, debut Ideas of Reference. A právě zmíněnou prvotinu, kterou do světa vypravila firmy Blackmarket Activities, se vám budu snažit představit. Kapela mísí deathovu školu, určitou grindovou špinavost, hard corovou vzteklost a jazzovou preciznost. To vše balené skvělou technikou hry, která skýtá prostor pro eskapádu rytmických změn, šílených kytarových jízd – kosmická sóla versus bouřlivé riffy, basových onanií – obzvláště v klidnějších pasážích basa dokáže mile překvapit a podtrhnout celou tu parádu. Zpěv, čili řev je nejméně nápaditý, ale ve výsledném zvuku tvoří nedílnou součást skupiny, a skrz jeho určitou “přístupnost“ lze narušit celistvost a vychutnávat linky jednotlivých nástrojů. Zprvu by se mohlo zdát, že si každý nástroj hraje tak nějak co chce, ale po pečlivém poslechu nelze nekonstatovat, že každý úder, každé hrábnutí do strun (jak kytarových, či basových) dává na srozuměnou, že vše je takové, jak má být a o nedostatku “řádu“ není pochyb. PsyOpus se vyžívají v nahuštěných, rychlých, “chaotických“ pasážích, které pročísnou volnější, stravitelnější vyhrávkou a opět šupky dupky zpátky do nějaké té šílenosti, a tak pořád dokola, leckdy s vypuštěním té “oddechové“ části. Nějakým způsobem přiblížit jednotlivé písně by bylo zbytečné a neřku-li snad i nemožné, to se musí prostě slyšet. V konceptu desky se nejvíce odlišuje sedmá Imogen's Puzzle, která je vskutku dětsky perverzní, neb v “pouťovém“ oparu tvořeného vybrnkávání basy a kytárky (vzbuzující pocit zábavných lunaparků) se šíří beznadějný křik (že by rozverný klaun v usměvavých grimasách šířil smrt a zkázu v oněch “zábavných“ prostorách? … hehe). Převážně každý song začíná pěkně tvrdě od podlahy, ovšem i zde lze nalézt výjimku ve třetí Death, I…, která je posluchači představena skrze úvodní jazzový šrumec. V následující The Longroad to the 4th Dimension se v počátku dozvíme, že cesta do čtvrté dimenze nebude jen tak. Desku uzavírající poslední pecka Bones to Dust končí po uplynutí doby čtyř minut a dvaceti sekund a ve zbývajícím čase se po dechové terapii přeneseme do šíleného schizofrenně paranoidního světa nejednoho obyvatele temných kobek blázinců, určených pro ty nejšílenější z nás.
Kapela PsyOpus je jak dárek, který je zabalen v mnoha po sobě jdoucích barevných papírech s neméně barevnou mašlí kolem. A věřte, že těch vrstev je nekonečno a po rozbalení každé z nich můžete neustále objevovat nové a nepoznané. Tedy pro ty, kteří rádi technickou, rychle se měnící a maličko šílenou hudbu, jsou PsyOpus jasná volba. Pro příznivce přirovnávání se slavnějšími kolegy bych zde vyzdvihnul Dillinger Escape Plan. SUPER PALEC.
Dozajista doporučuji si stáhnout z oficiálních stránek kapely dva nabízené songy The White Light a Longroad to the 4th Dimension a z webu vydávající firmy třetí Death I…. Pak už si je jen pustit a v duchu (ovšem v duchu není podmínkou) chrochtat blahem… :-). A propos, jedna zajímavá stránka k dobru - sweb.cz/chaos.fraktaly. .:. 9.5/10

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 10 out of 10.

Píčo! Vo co tady zase de?! To nevydal Relapse?! Jako kurva proč ne?! Hmm, jejich smůla! Z podobných nahrávek totiž přestávám chápat! Těžká matematika (můj bejvalej profesor Coufal by měl radost!) a hudební ouchylnost převedená do HC, grindu, deathu a snad chvílemi –> intra - i jazzu. Vím, první nejspíš přišli Dillinger Escape Plan –> to je jasný v The Longroad to the 4th Dimension (kurva, ať už je Miss Machine venku!!!!), ale ti jen ukázali cestu, kam se dá až jít. A vlastně ne “kam až”, protože PsyOpus jdou dál… někam za hranici. Sypačky (a to dóóst), techno (žádný tuc tuc), hysterie, řev… a vůbec, děte do pyče a technikální magoři kupujte!!! Bez debat!!! Nemůžu jinak už z povinnosti než...

Tvé hodnocení:

Tagy:

Psyopus

aktuálně

diskuze