Maynard James Keenan na podzim loňského roku zkoncentroval síly, obklopil se dalšími sedmi starými známými muzikanty z předchozí desky Conditions of My Parole a v rámci svého sólového projektu Puscifer vydal třetí studiové album Money $hot. Stalo se tak přesně 8 let po debutu s albem V Is for Vagina.
Keenan jako CMP (Centrální Mozek Pusciferu), v minulosti ten, který postupně přebíral tvůrčí otěže v A Perfect Circle toolovského kytarového technika Billyho Howerdela, a ten, který „prorazil“ především se svou domovskou kapelou Tool, je tak trochu složitý případ a fretkoidní chameleon, v němž je kumšt se vyznat. Docela mi trvá, abych si v hlavě udělala názor, zda vůbec chápu jeho snahy o vlastní ironii, zda alespoň tuším, kdy chce působit zcela vážně, a zda vlastně rozumím tomuhle druhu projevu. Lacině chci říct, že na mě dělá dojem jednoho z těch „umělců a podivínů“, který se se shrbenými zády a chocholkou na hlavě zabývá interiérovým designem, uznale špulí rty nad sklenkou červeného vína ze své vinice, skoseným pohledem z napřímené hlavy shlíží do talíře ve své losangeleské restauraci, zatímco nakoupil kvalitní bio potraviny ve svém stánku v městečku Cornville. Tohle ale nemůžu udělat, i kdyby to byla pravda. Je za tím totiž víc - Keenan prostě umí udělat výbornou muziku. Ať už je sám sebepodivnější.
Tak sexy a vtipná jako předešlé desky ale tahle Money $hot není. Je to spíš holka, co už neběhá rozpustile v sukni nad kolena, ale prodává se až druhým nebo třetím pohledem a především promluvou. Taková řekněme intelektuálka v brýlích, přes které jí její hipster-friend udělá vydařený krémový „money shot“ (doporučuji se podívat na význam tohohle frazeologismu) a ona o tom napíše na svůj blog.
Album má přesto svoje momenty. Není nutné se bavit o zvuku, ten si umí Puscifer dobře pohlídat a ve výsledku není asi ani přílišným poznávacím znamením, protože jde prostě o stabilní přehlednou kvalitu. Ale třeba takové mechanické zaříkávání v duchu islámského muezzina nesoucí se jako klenba nad songem Grand Canyon (ne náhodou tedy zvoleným i jako jeden ze singlů alba) má až hypnotizující efekt. Tah otevřené klapky komínu, který žhaví jiskry u klipovky The Remedy nebo barevné mozaiky vokálních vrstev u titulní Galileo, to baví.
Co Keenanovi v jeho ambientním projevu a tvorbě opravdu jde, to jsou sbory a rytmy. Prvního je na desce tak nějak akorát a má to svoje místo, ale těch beatů se nemůžu nabažit a vlastně mi tady hodně chybí, přestože tuto úlohu nenesou jenom bicí. Nefandím moc jakýmkoliv nehudebním monologům, takže song Simultaneous často přeskakuju, i když v jeho druhé polovině ony rytmy konečně přichází na řadu. A v songu Money $hot mě basa a celková aranž nutí třepat hlavou ještě víc, ale jako nejkratší skladba desetikusového alba, s přídělem dravostí docela šetří.
Myslím, že by Pusciferovi s další studiovou deskou slušelo vynořit se víc ze svého kreativního podvědomí, jak sám Maynard James Keenan svůj projekt označuje, a v některých polohách dodat muzice více energie a ubrat stojatého horkého vzduchu arizonské pouště.
Vložit komentář