Většina post-rockového pelotonu je vpravdě spíše k neposlechu, takže ani termín vydání nových Vrabců jsem neměl v deníčku vyznačen pastelovou rtěnkou. Raději být opatrný a volit přeci jen volnější přístup než oddávání se hurá-hrr-jupííí náladám. To se pak těšíte jako děti a výsledkem jsou jen slzami smáčené polštáře. Red Sparowes asi taky moc dobře věděli, že pokračování v duchu předchozího Every Red Heart Shines Toward the Red Sun by nemuselo přinést ovoce, před nadcházející novinkou tedy prodělala kapela menší generální opravu. S čím tedy počítat a s čím již ne?
Už ne Neurot Recordings. Kapela, možná trochu překvapivě, opouští prestižní stáj

Steve Von Tilla a dále pokračuje pod záštitou Sargent House, dalšího výborného labelu zastřešujícího např. Russian Circles. Dle vyjádření Sparowes byl hlavním elementem především výborný přístup lidí ze Sargent, tak tomu věřme a doufejme, že to k něčemu bude. Zapomeňte na staré složení. Kapela potřebovala nový impuls a valé jí tak dal ostřílený Josh Graham a nahradila jej ambiciózní Emma Ruth Rundle. Takhle z patra těžko říct, jaký efekt měl tento tah vzhledem ke konečné podobě celé nahrávky, protože ta se od svého dlouhohrajícího předchůdce liší o několik délek. Nicméně opět bych částečně citoval Clifforda Meyera, který se o novince vyjádřil jako o nejdemokratičtěji nahrané desce v historii Vrabců. Třeba tomu tak je, my se ale budeme držet poslechu. Ten jasně naznačuje odklon od táhlých a (někdy až k uzoufání) uplakaných kompozic směrem k jadrnějšímu, řekněme až metalovému, vyjádření. Fráze jsou kratší, srozumitelnější, údernější, ale přitom neztrácí originální a nezaměnitelný punc, který jim dává Greg Burns za steel pedalem. Stejně tak tempa směrují spíš k Pelican a podobným instrumentálním počinům. Red Sparowes se tak daří odpoutat daleko od strohého klišé At the Soundless Dawn ke skutečné hudební dramatičnosti. Tím pádem nepotřebují další neblahou berličku – nezapamatovatelné (šílené slovo) názvy přes půlku bookletu, které byly mnohdy to nejdramatičtější, co daný track nabízel.
S jistě nemalou zásluhou producenta Toshi Kasaie tu tak máme téměř nové Red Sparowes s albem, které se vysloveně vybízí k živé prezentaci. Ano, minulá alba

taky a taky s nimi kapela dovedla uhranout Akropoli. Ale teď tu jsou tak výborně pulsující fláky jako hned úvodní kombinace In Illusions of Order + A Hail of Bombs, jejichž gradace jsou zřejmě to nejlepší, co kapela prozatím ve své tvorbě nabízí. Obě jsou navíc perfektní ukázkou toho, co nahrávce definitivně svědčí - rovnoměrnější rozložení sil na jednotlivé kusy a kratší stopáž. Album si tak můžete poslechově osahat a trochu se s ním pomazlit, což přeci jen tvrdší struktura jinak výborného Every Red Heart… příliš nedovolovala. V druhé polovině alba dominuje A Swarm, důrazná, přesto líbezná baladička a As Each End Looms and Subsides, což bude patrně v živém provedení naprostý trhák.
Výsledek? Může se zdát, že The Fear is Excruciating, but Therein Lies the Answer se dobře poslouchá a tím to končí. Ale album má víc co nabídnout, nabízí Red Sparowes a jejich unikátní zvuk, který v mnohdy bohapustém žánrovém vesmíru funguje jako konstanta. Samo, album není tak převratné a na prdel usazující, jak jsme si zvykli, ale ve finále Red Sparowes opět drtivě vítězí.