Poslední norští satanisti zvolili na své nové desce starou přímou cestu klacku a svícnu.
„Volcano“ nesedí k oněm sebevědomým prskancům doprovázejícím SATYRICON na jejich velkém tour.
„Volcano“ je rezignací, nihilismem, nezájmem... prosezeným ušákem v tmavém koutu místnosti.. jen černobílé fotky v albu (nijak bolestivě) připomínají „starou slávu“... sliny, vyceněné zuby, krev, zapalovač, žiletky... snad i ony dívky a starci zapomněli...
Těžké riffy, lajdácké tempo, kufr zvedající prázdnota.
V bezpečí chladné, dávno zapomenuté, jeskyně, hledal kdysi útočiště i onen BURZUMovský filozof. Myslím, že SATYRICON by se za toto přirovnání ani nezlobili, oni jsou, podle mého, těmi vůbec posledními, koho by zajímalo, jak se jejich deska „líbí“.. Jim samotným je ukradená... Ventil? Snad.. nevím.. copak mě ale může něco zbavit tohoto břímě? Ne, těchto myšlenek na jakousi „naději“ se musím zbavit jako prvních..
Jednička je výborným majestátním otevírákem. Bigbítová trojka trochu úlet, ale šlape. Důrazné zpomalení v prvních čtyřech sonzích je hned při druhém poslechu dosti okaté. Pětka, šestka - nezkousnutelný odpad. Sedmička geniální sypanice.. Pro každý song se pokouším najít místo, přemýšlím nad celkovým smyslem... snažím se vyhnout hovorům o „NĚČEM“, celý den budu přemítat nad smyslem stlaní si postele, když si večer zase lehnu... a pak už umřu..
Mráz mi běhá po zádech při pomyšlení nad hrůzou tragédie, jež Satyra s Frostem nakopla k napsání „Fuel for Hatred“, kterou později použili též jako předochutnávku, lákadlo, ochcávku..
„Possessed“ a „Repined Bastard Nation“ vznikly v době, kdy SATYRICON chtěli, aby bylo „Volcano“ ortodoxní dřevní black deathovou deskou... tehdy jim alespoň na něčem záleželo... „Mental Mercury“ je naivní prosbou o respekt. Zde jsou všechny emoce nejjasnější, nejzřetelněji podané. Zoufalé výkřiky po Satanovi a Vítězství vzbuzují lítost.. Vycvičený instinkt automatického odmítání jakýchkoli pozitivních myšlenek, tváře nafouklé zvratkami. Těžko stravitelné bahno.
Na experimenty skromná nahrávka - letmý dívčí zpěv/monolog, krápníkové echo samply, trocha elektroniky, retro outro praskajícího gramofonu (bez praskání..).. Na cokoli skromná nahrávka, mohli si ji odpustit.. roky protrpené očekáváním onoho večera před dnem D. Onoho večera, kdy budeme muset „něco“ udělat..
Nenachází sílu na zlou grimasu, warpaint šedivé tváře spíše prokrvuje, blitky si nachází cestu ven nosem..
„With Ravenous Hunger“ je příchodem vzpříma, s vypnutými hruděmi, stojících diktátorů, ale víra a smysl se brzy vytrácejí a ty abys do nich ještě kopal, aby neumírali, ale bavili tě!
Některým deskám sluší 7 více než 10, přesto že jsou geniální..