Autor: 75 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
The Man Behind the Sun

SEDNA - The Man Behind the Sun

Vše zůstalo při starém. Pocit tíživosti, chladně nihilistický zvuk, zdrcující vokály a odlidštěné melodie.

SednaItalské trio Sedna se po vydání desky Eterno umlčelo a jedna kapitola kapely se uzavřela. Dílo nahlíželo na existenční poznání a věčnost skrze post-black metal, který byl dotknutý sludge a doom metalem s ponořením do až psychedelických souhvězdí. Nastalo však ticho a z kapely se odporoučel bubeník Mattia Zoffoli, což ji na nějaký čas zastavilo.

K řadám Sedna se tedy přidal Luca Tebaldi (Rage from Deep). Aby toho však nebylo málo, při snaze kapelu opět uvést do provozu s oznámením prací na novém albu The Man Behind the Sun odešla baskytaristka a vokalistka Elyza Baphomet. Alex Crisafulli se ale nevzdal a odhodlán dojít do cíle si našel hned dva neznámé členy – kytaristu a baskytaristu. Nová kapitola Sedna tedy začíná a The Man Behind the Sun je mostem, který spojuje starou tvář kapely s vizemi budoucnosti.

SednaPoslední putování kapely Sedna, uzavření jedné kapitoly a hledání nových galaxií – zhruba tak Alex komentoval aktuální počin. Těžko říci, co to znamená pro zvuk kapely na dalších deskách, ale The Man Behind the Sun z velké míry opisuje od Eterno a rozdíly se zde nacházejí spíše v absolutních detailech. Například ve zvuku a vokálech. Jinak vše zůstalo při starém – pocit tíživosti vás obklopí díky chladně nihilistickému zvuku, zdrcujícím vokálům a odlidštěným melodiím.

Muž za Sluncem procitl, poznání je ale bolest, před kterou utíkáme. Alexův zastřený řev s přesahem až k čistým vokálů, které mi v určité momenty překvapivě připomínají Gojiru, se dere napříč dimenzemi a časovými rovinami a staví posluchače před tohle poznání. Je patrné, že se na svém projevu snažil zapracovat. Vokály, stejně jako zvuk kytar, jsou poznávacím znamením Sedna. Alex nejspíše ví, že je nyní jediným zpěvákem v kapele, a tak musí nabídnout o trošku více. I tak je zde vokálů málo a jako v minulosti určité pasáže spíše přiostřují.

The Man Behind the Sun je jedna jediná skladba o 33 minutách, která je postavena na hypnotických melodiích riffů a atmosféru tvořících zvucích ve střídavém tempu, které pomalu ale účinně tvoří tlak na stav mysli. Tyto dvě roviny se přelévají ze strany na stranu jako příliv a odliv tvořený Měsícem v takovém tempu, aby skladba posluchače nenudila, ale aby působila ucelenou atmosférou a držela celý koncept beznaděje v nekonečnu pohromadě. Z mrazivého zvukového nihilismu se ozývají výrazné melodie kytary, které připomínají Eterno. Jsou jako záblesky z jiných galaxií, které vás navádějí nekonečnou černou plání. I když v případě kapely nejde o novátorství, tyto pro kapelu specifické rysy jistě potěší.

SednaThe Man Behind the Sun je převážně pomalá deska, občas se ale i zrychlí a rodí se konstelace blast beatů. V tento moment kytary tvoří neproniknutelný povlak, který vás bude dusit a nedovolí vám se nadechnout, jako byste byli nazí vypuštěni do vesmíru. Odhalení před skutečností. Nejlépe však The Man Behind the Sun funguje, když se skladba valí ve středním tempu a její drtivý spád posluchače staví před pomyslný západ slunce lidského bytí. V takové momenty se často připojuje Alex se svým hlasem a kompozice je nejvíce působivá. Odpočinku se vám nedostane. I v klidných pasážích totiž kytary tvoří správné napětí. Ta atmosféra je prostě působivá a ještě ji posiluje mírně zahuhlaný zvuk, který se line v jedné rovině, a tak působí opravdu totálně odosobněně, možná až industriálně.

I přes slova chvály na mě The Man Behind the Sun působí trošku polovičatě. Jedna skladba o půl hodinové stopáži? Čekal jsem o trošku více. Krom toho jde o kapelou již řečené, jen v trošku odlišném odstínu. A tak si sice užívám působivě útočící melodie, spád v momentě, když kapela chce udělat posluchači psychicky hůře, a putování nekonečným vesmírem, ale pořád mě nahlodává pocit, že mi zde něco ke štěstí přeci jen chybí. Ještě větší rozmanitost a roztáhlost kompozic. Půl hodiny je pro podobný formát málo, a když si představím Eterno ještě pestřejší, roztáhlejší a s čistými zpěvy, cítím zde nevyužitý potenciál.

Možná Sedna chtěla rychle vydat album, protože byla dlouho mimo dění, nebo jde skutečně jen o cestu časoprostorem k budoucím vizím. Z obého vyplývá, že se po poslechu The Man Behind the Sun spíše těším na nadcházející počiny. Kdo ví, třeba bude na dalším albu mé přání vyslyšeno. I tak jde ale o pocitově působivou, hudebně slušně zahranou práci, která se dobře poslouchá, a to určitě potěší. (Jen pro srovnání, Eterno bych dal 80/100, The Man Behind the Sun méně z důvodu, že z něj kapela mohla dostat ještě více.)

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

Tvé hodnocení:

Tagy:

Sedna, The Man Behind the Sun, post-black metal, sludge metal, doom metal, post-rock

aktuálně

diskuze