Na obalu nahá slečna s andělskejma křídlama, název Future Retro Spasm, čekáš chlapáckej rock'n'roll, sex, drogy a především klišé. Ale občas se vyplatí nenechat se odradit na první pohled, protože tady sice jde o rockec, ale není to ten hvězdnej, nablejskanej, vymydlenej, naopak se dostaneš až do překvapivě hloubavejch vod, ale ať nepředbíhám...

Seven That Spells jsou z Chorvatska, konkrétně Záhřebu. V současný době čtveřice muzikantů, dřív trojice sdružená kolem hlavního mozku Niko Potočnjaka. K současnýmu muzikantskýmu složení se neprobojovávali nijak lehce - personální změny jak na běžícím pásu, od roku 2003 se vyměnilo už přes padesát součástek; některý kapely prostě nemaj jednoduchou existenci. No ale i přes výměnu muzikanta takřka každej měsíc se minulej rok podařilo vydat kotouček Future Retro Spasm, kterej kapelu zachytává v hudebně velice příjemném rozpoložení.

Základ je, jak už jsem naznačil, rokenrol. Ale zapomeň na nějakou stadionovou produkci, koneckonců zapomeň na hvězdnýho frontmana s velkou hubou, tady nezakopneš ani o nablejskaný riffy pro masy, ani o vokály. Základ jsou šlapavý bicí a burácivá basa, třeba až trošku někam k noise rocku. Ale žádná zběsilost, spíš (ne)pravidelnej puls a vibrace, který dodávaj nahrávce potřebnou energii. Na tuto bázi se namotává kytara a netradičně, i když dneska už možná u podobnejch spolků jen lehce neobvykle, ságo. A v týhle dechově-prstový nadstavbě už vládne jen jedno – psychedelie a hypnóza. Zvuk proniká přes kouřovou stěnu, přes podivný lomy světla, tu kytarová linka, tady na ní plynule navážou dechy, teď jdou pohromadě, pak se zas rozdělí, ale pořád tě vtahujou dovnitř a tisknou ti na čelo rozmazaný obrázky v podivnejch barevnejch spektrech. Podmanivý, rituální, přitom rozmanitý, od burácení bouřky k jemný zastřený baladě. Občas možná trošinku moc zdlouhavý a nevýrazný, ale celkově pohlcující a čas bezostyšně zcizující záležitost, možná i s lehkým přesahem do nebezpečný návykovosti. A vlastně i originální, páč mě teď nenapadá moc kapel, ke kterejm bych přirovnával. Snad ZU a ještě příhodnějc jejich boční projekt Thrangh, kde je podobně úlisný ságo, ale tohle je výrazně víc rokenrol a míň jazz.

No a proč o tom píšu zrovna teď? Protože máš možnost se na ně tuhle sobotu 16. dubna podívat v Chodově na Koupáku. Jasně, je to pro tebe daleko, ale víš co, koupák, klobása a psychedelickej rock, co bys chtěl víc.