SKUNK ANANSIE - Wonderlustre

recenze
onDRajs
Hodnocení:
7

Čtvrtá řadovka Skunk Anansie zprvu nemile překvapí na kapelu až příliš pohodovým laděním. Zuřivá a revoltující černošská divoženka Skin je fuč, na novince zůstal pouze její hlas křehký jak krepový papír. Nepouští se do žádných hlasových excesů, což se dá říci i o celé kapele. Podstata desky tkví v jediném - síle obyčejné rockové písničky, která se buď povede, nebo ji prostě bez povšimnutí přejdete. Zde se to v tomto ohledu povedlo ze tří čtvrtin. Přidaná hodnota zmizela, hodnota však zůstala.

Tak tu máme další zmrtvýchvstání. Dalším pánem na holení je po osmi letech neholení britské sdružení Skunk Anansie. Kapela, o níž byly v mainstreamových časácích popsány stohy papíru, se po letech hibernace vrací. Jejich návrat je ve své nečekanosti téměř očekávaný (srovnejte se Soundgarden či Alice In Chains), ale odehrává se poněkud nenápadně a dá se částečně říci, že i stranou většího zájmu. To nutně nemusí být na škodu, záře reflektorů nikomu dlouho neprospěje.
Jen krátký ponor do devadesátých let, kdy se „skunkové“ zaslouženě hřáli na

review_1508_px3

výsluní zájmu. Kdosi sice napsal, že se tehdy svezli s vlnou britpopových kapel, ale tak špatně na tom nikdy nebyli. SA nikdy nebyli žádnou x-tou reinkarnací The Rolling Stones přenesenou pouze do nového kabátu a neokoukaného divadelního provedení. Jejich záběr byl mnohem širší. Kurevsky silný debut Paranoid & Sunburnt předvedl něco podobného, co pět let před nimi za velkou louží Living Colour. Metalovou energií načichlý crossover chytlavých popěvků, jež se v pohodě dostaly do rádiového éteru. Sláva byla brzo na světě. Funkem načichlý pel-mel žánrů s (tehdy) zuřivou vokální expresí paní Skin udělal z kapely senzaci. Dvojka Stoosh je o poznání umírněnější a jde na ruku požadavkům masy a deska s hitovkou All I Want bezpečně boduje v hitparádách. Tři roky poté přichází na svět nejambicióznější album skupiny – Post Orgasmic Chill. Zpětně viděno, album trochu doplácí na snahu být aranžérsky dokonalé (místy kýčovité lesy smyčců), ale i po letech zůstává podivuhodně pestrobarevné a přesto konzistentní. Utáhne jak baladu You’ll Follow Me Down, tak divočinu On My Hotel T.V.
A co letošek? Wonderlustre plně odráží věk muzikantů-čtyřicátníků (Cassovi bylo dokonce nedávno padesát) a předkládá tucet písniček odehrávajících se v rovině spokojené vyrovnanosti se sebou samým. Návrat do stejného řečiště minulosti se nekoná. Agrese a naštvanost je tatam, nabízí se paralela s jejich

review_1508_px4

„dvojkou“ a novinku bych se nebál označit jako „Stoosh číslo dvě“. Album dost překvapuje (irituje?) svým krotkým tónem; jakoby bylo vytvořeno pro vlastní vrstevníky. I přes téměř nulová očekávání (hudební alchymie se mezi muzikanty po letech vždy znovunastoluje přetěžko) se první poslechy nesly v roztrpčeném duchu a rovnici Wonderlustre = unylost. Ale jako každá noc má své svítání, i čtvrté album má svá pozitiva. I když kolekci dominuje středněproudně laděné skladby jako My Ugly Boy, You Saved Me, Feeling the Itch nebo The Sweetest Thing, Wonderlustre je pravděpodobně nejsilnější v nejintimnějších a zdánlivě nejvšednějších momentech.
Talk Too Much je dobrým příkladem, že balady skupina stále umí. Jen se tentokrát ztrácejí v klidnějším tónu celé desky, což je škoda, nicméně o to víc je třeba se do ní zaposlouchat. Podobně je na tom píseň My Love Will Fall, v níž na podkladě kytarového vybrnkávání hraje prim tklivý hlásek Skin, na kterém vše stojí i padá. První poslechy si člověk bude říkat „zde není co objevovat“, ale tak banální písničky album nenabízí. Jednoduchý melancholický otvírák God Loves Only You klame tělem a nabízí víc než jeden rozměr jinak plynule tekoucí písně (podobně je vystavěná You’re Too Expensive či You Can't Always Do What You Like). Muzikantství se i po letech kapele nedá upřít. Deska se však zdráhá být něčím víc než jen kolekcí příjemných skladbiček do ocelově zataženého rána. Ale co já vím, třeba to je pouze protilék na pomalu přicházející krizi středního věku.
Pokusme se to nějak srozumitelně sesumírovat. Čtvrtá řadovka Skunk Anansie zprvu nemile překvapí na kapelu až příliš pohodovým laděním. Zuřivá a revoltující

review_1508_px2

černošská divoženka Skin je fuč, na novince zůstal pouze její hlas křehký jak krepový papír. Nepouští se do žádných hlasových excesů, což se dá říci i o celé kapele. Onehdy slapující a drnčící basa dnes pouze „lážo plážo“ klokotá, experimenty se zvukovými kolážemi a kytarovými krabičkami nehrozí. Celá podstata desky tkví v jediném – síle obyčejné rockové písničky, která se buď povede, nebo ji prostě bez povšimnutí přejdete. Zde se to v tomto ohledu povedlo ze tří čtvrtin. Přidaná hodnota zmizela, hodnota však zůstala.

Vložit komentář

Kuba - 25.10.10 14:37:30
I tak jseš pro mne největší metalový guru :-)))))
Filipismo - 25.10.10 12:16:46
Předkapela Lennyho Kravitze...tuším 1999???
bizz - 25.10.10 12:10:01
kde jsi je videl?
Filipismo - 25.10.10 10:23:57
Naživo fantastická kapelka!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
bizz - 25.10.10 08:45:23
vetsinou mam clanky nakou dobu pred zverejnenim, takze vzdy poslechnu neasi :)
Kuba - 25.10.10 06:51:00
To jsem se chtěl Bizze taky někdy zeptat :D :D Co nová recka, to hned Bizz ví a hned hodnotí... Obdivuhodné.. :-)))
bizz - 25.10.10 01:39:32
98% :) tak ale Skunk me zajimali, vzdyt jsem na ty zpevacky :)
bruth - 25.10.10 01:19:07
hele slyšel si uplně všechno co na mjc vyšlo?
bizz - 25.10.10 00:15:06
deska v poho, recka supr. treba My Ugly Boy je otresnej odrhovak, jinak jako poslechovka je ta deska fajn

Zkus tohle