Řečtí SLAVEBREED jsou na našem hřišti tak trochu „domácími hráči“. Nejen, že na českých podiích se coby častí hosté cítí jako doma (ať už v klubech, na Obscene Extreme nebo na „Fekálce“), ale navíc patří do stáje šikovných pražských tramvajáků L’inphantile Collective. Není tedy divu, že v tuzemských končinách mají slušnou základnu a neméně slušné recenze. Zaslouženě. O tom jsem se koneckonců sám přesvědčil na loňské Fekal party, kde SLAVEBREED patřili k nejlepším bodům programu a svým způsobem i nejpříjemnějším překvapením.

Druhá řadovka Dethrone the Architect nabízí příjemně strávenou půlhodinku bez slabých míst. SLAVEBREED servírují porci chutných, povětšinou plus minus dvouminutových jednohubek. Jejich základem je přímočarý nadupaný grindcore, ale kapela ho rafinovaně koření prvky old school death metalu, hardcoru, crustu a dalších stylů. Projevuje se to nejen ve zvukové, instrumentální a aranžerské stránce věci (která má k monotónnosti pořádně daleko), ale také v širokém rejstříku vokálů – growling, ječák, řev…

Právě v pestrosti a prostřídávání stylů i nálad tkví úspěch a posluchačská atraktivita desky. Ta odsýpá tak svižně a hladce, že ani nevíte jak a jste na konci, takže nezbývá než vzít to noch einmal od začátku. SLAVEBREED ovšem moc dobře vědí, že kdyby se snažili posluchače svou palbou ubít a držet pod tlakem od začátku do konce, až taková zábava by to nebyla. Proto neomylně dokáží vyhmátnout momenty, kdy upustit páru, povolit nohu z plynu a nechat nás chvilku vydechnout trochu feelingovější nebo melodičtější pasáží.

Po všech stránkách zdařilá deska, u které se opravdu nebudete nudit, ba dokonce s přibývajícími poslechy se vám dostává stále víc pod kůži. A ač SLAVEBREED pocházejí ze slunného jihu, jejich menu by mělo šmakovat i příznivcům skandinávských a britských klasiků žánru.