Smashed Face jsou krásným příkladem toho, jak se píle a pracovitost vyplácí. Co si budeme nalhávat, kdysi dávno byli Smažky na úrovni kdejaké lokální deathovky, ale narozdíl od mnohých kolegů se s tím nesmířili, makali, makají a neustále se zvedají. Už Human: Earth Parasite /vs1 -:- vs2/ nebyl špatný počin, nicméně nijak výrazně mě nepřesvědčil o tom, že by Smažky byli něco extra, něco, co stojí za pozornost více, než jiné kapely. Avšak, jak říkám, píle, pracovitost a touha nestát na místě, ale neustále jít nahoru se projevila i nyní, a když poslouchám novinkové cd Virulent Procreation, již ten dojem, že SF na české scéně něco extra jsou, skoro mám. Tak bylo by asi příliš odvážné tvrdit, že jsou SF nějakým úkazem a něčím, v našich krajinách, nevídaným, to asi opravdu ne, ale na druhou stranu kvalitou svého posledního cd nechali 90% českých deathových kapel úspěšně za sebou.

VP neoplývá ničím extra originálním, nebudeme nevěřícně kroutit hlavou nad dosud nepoznanými postupy a nad nějakou velkou invencí, ale na druhou stranu tato deska má vše, co má mít atraktivní brutal death metal a vše je tak umě umícháno, že deska prostě baví a vůbec mi nevadí, že podobné kapely tu byly, jsou a budou. Základ hudby Smashed Face je položen samozřejmě v brutálním death metalu, velký prostor zde dostávají ale i prvky HC (kombinace a vzájemné prolínání těchto dvou žánrů také není nic nového a nejvíce těchto kapel najdeme samozřejmě v zámoří. Přesto že se mi vůbec nechce srovnávat a nějak velkou podobnost také necítím, troufnu si odhadnout, že fanoušci třeba takových Dying Fetus by si u Smažek to své našli). Technicky je vše zvládnuto velice obstojně a ačkoliv nějaké hráčské „prasárny“, nebo nevídané metody zde nenajdeme, je vše zahráno s přehledem a velkou zručností. Kdo sleduje tvorbu sympatických „skoro Brňáků“ delší dobu, určitě si neustálého vývoje musí všimnout, v tomto ohledu se dá říct, že jsou SF progresivní (ve smyslu vyvíjející se, nezaměňovat s žádným žánrem) – neustále rostou a nedá se jim upřít, že se v rámci svého stylu vyvíjí, zlepšují (to jak hráčsky, což by se i čekalo, ale hlavně i kompozičně), a z porovnání jejich dvou alb mám pocit, že se snaží nechat stejný základ, který se o něco nového obohatí a zároveň se ten vzniklý celek posouvá ve všech směrech kvalitativně nahoru. Ze srovnání dvou alb to není až tak zřejmé a už vůbec né určující, proto si na takovéto soudy raději nechám ještě chvíli čas a počkám na nějakou další placičku, nicméně potenciál kapely ve směru hráčského i stylového vývoje zde určitě cítím. Oproti debutové desce /vs i -:- vs ii/ se přidalo na razanci, výrazně přibylo hard corových prvků, celý materiál je „vyhranější“ a techničtější, a i samotné skladby jsou mnohem lépe zkomponované. Pomalu, ale jistě se dostávám i k tomu, co mě osobně potěšilo nejvíce a k tomu, co asi také prošlo největším vývojem. A to je samozřejmě zpěv. Fred mi výkonem na novince (v porovnání se starší tvorbou, kde nebyl špatný, ale ani nijak ohromující) vyrazil dech. Jeho hlasový fond je velice atraktivní, nabízí nám několik různých poloh, od kanálních pasáží, přes ty hrubší deathové vokály až k skoro hardcorovému řevu, vše působí jistě a sebevědomě. Vokální stránka je jednou z těch nejsilnějších na této desce. Jako skvělý dramaturgický tah bych viděl zařazení do konceptu alba různá intermezza, která krásně poslech osvěží a v tu pravou chvíli svou zajímavou atmosférou navnadí na další dění. A co navíc, i po instrumentální stránce jsou velice zajímavá a musím říct, že je to jedna z věcí, které mě opravdu hodně překvapily, něco takového bych zde nečekal. Jako jednu z nejlepších skladeb desky bych vyzdvihnul hned úvodní I Despise You,

která je příkladem toho, že skladba nemusí být přehnaně složitě vystavěná a technicky na virtuózní úrovni, aby bavila. Úvodní pecka celé desky má naopak velice jasnou a přímočarou strukturu, „hitový“, zpěvný refrén, ale přesto nepůsobí laciným dojmem nebo jako nějaká klasická odrhovačka. Řekl bych, že právě naopak, skladba si krásně pohrává s gradací a napětím, v ten pravý okamžik se objeví něco oživujícího nebo refrén vygraduje a je cítit, že je skladba sestavena s citem.

Co se mi zdá jako největší mínus? Pravděpodobně v některých pasážích alba až moc velká monotónnost a podobnost jednotlivých motivů (zejména kytara, která je občas opravdu až moc stejná a pocitu podobnosti jednotlivých riffů a vyhrávek se alespoň já nemohu ubránit). Nutno dodat, že občas se vynoří nečekané a osvěžující momenty, ale občas také ne a v tomto ohledu bych ještě zapracoval - na větší motivové a nápadové pestrosti.

Až na nějaké mouchy se jedná o překvapivě vyspělé album, které se okamžitě zařadí k naprosté špičce české death metalové scény, na to, aby se mohlo začít mluvit o špičce evropské, potažmo světové scény, se musí ještě něco vychytat, kapela se musí ještě vyhrát a nadále se zlepšovat, ale vzhledem k rychlosti kvalitativního růstu Smažek nemám vůbec strach!

Smashed face jsem poznal pořádně až s poslechem novinkového disku (předtím jsem zaslechl jen pár mp3 z předešlého). Deska překvapí zdařilou produkcí (až na ty tradičně plechové škopky), snahou zakomponovat vyšinuté kytarové prvky, zde bych snad mohl uvést spojitost s vyhulenci Cephalic Carnage nebo Malignancy. Jinak je škoda, že výraznější nápady se utápí v příliš přímočarém soundu (já vím, že vymyslet originální slam je kumšt). Chlapci, nebojte se přijít s nějakou tou lichou dobou! Cca: lehce nadprůměrný death.

PS: Nějak mi neštymuje přechod z Malignant Delicacy do Requiem II, která je jinak moc fajn.

PS2: Na téhle placce mi chybí momenty, na které bych se těšil v průběhu poslechu Virulent Procreation. Takovéto: „2:38 to je moje oblíbená pasáž!“

První, co vás na tomto cd trkne, když jej vemete do pazůrky, je super zpracování, to musím klukům hned pochválit! S tím ostatním, a tím myslím muziku, se sice připojím k d_m_c, jen mé výsledné hodnocení nebude takové. Resp., je to tak, že, mám-li porovnat novinku k prvotině /vs1 -:- vs2/, jíž jsem psal, verdikt by byl samozřejmě jen a jen pozitivní. A to moc! Instrumentace, skladby, zvuk aj zpěv a vůbec všechno. SF zachovali svůj rukopis z debutu, jen je vše, jak už bylo zmíněno, více rozvětveno a dotáhlejší do konce. Najde se i daleko více vlastních a také komplikovanějších nápadů, ale stále je to furt jen lepčí (nad)průměr, k čemuž mně možná dost strhává zvuk, který by to potřebovalo zhutnit a trochu zjinačit škopky, protože jsou trošku konzervové, ale to je všeobecně problém cz kapel. Ze Smashek je ale cítit velká snaha a upřímně myslím, že příště to bude o dost lepší – ve směru I Despise You nebo RY 67! A ještě jeden poznatek, debut /vs1 -:- vs2/ mi oproti Virulent Procreation přišel trochu nasypanější.