Autor: 85 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Hidden Details

SOFT MACHINE - Hidden Details

Soft Machine byla kapela, která se s mottem „Nikdy nestát na místě“ nikdy neopakovala. Psychedelické písničky, freerocková avantgarda, romanticky snový a zároveň temperamentní jazzrock. Hidden Details nezůstává na místě a přináší i soudobé a svěží nápady.

Soft MachineSoft Machine jsou zpět! Pro zasvěcené, kteří různé reinkarnace této legendární bandy v minulosti sledovali, to ovšem není žádné překvapení. Důvod? Současná sestava, která do roku 2015 nesla jméno Soft Machine Legacy, funguje už deset let, byť pod zmíněným názvem hrála trošku něco jiného. Ale popořadě. Soft Machine, to je zejména deset řadových počinů vydaných v rozličných sestavách v letech 1968 až 1978. Když pominu různé kapely s názvy podobnými své alma mater, v nichž figurovali Hugh Hopper a Elton Dean, tak větší comeback přišel až s přelomem milénia. Nejdřív pod jménem Soft Ware, pak Soft Works (3/4 této sestavy – Hopper, Dean, Holdsworth – už nežijí) a nakonec zmíněný ansámbl Soft Machine Legacy, který pod tímto názvem vydržel 11 let, až z něj onen příslovečný „odkaz“ úplně vypadl.

Je vlastně neuvěřitelné, že se starci ještě dokopali k nové nahrávce, kterou od eponymního debutu dělí 50 let. Bubeníkovi Johnu Marshallovi bude letos 78 let, basák Roy Babbington je dokonce ještě o rok starší, kytarový virtuóz John Etheridge v lednu oslavil 71 let. Tahle trojka nahrála fenomenální, byť od zbytku diskografie poněkud odlišné album Softs. Trio doplňuje „mladíček“, saxofonista Theo Travis známý spoluprací například s Robertem Frippem nebo Stevenem Wilsonem.

Pokud vezmeme v potaz sound „klasických“ Soft Machine, vždy v něm dominovaly klávesy. Jediným pojítkem psychedelických začátků kapely, klíčových počinů od Third po Six až k finálnímu stádiu druhé půle 70. let byl Mike Ratledge, tajuplná osobnost canterburské scény. Hidden Details ovšem více odkazuje k jejich pozdnímu období, kdy se na Bundles poprvé v nástrojovém obsazení objevila kytara. Tam ji třímal mladičký Allan Holdsworth, který svůj autorský rukopis našel až v 80. letech, a později nastoupil neméně zdatný Etheridge.

Soft MachineJe to zvláštní, Soft Machine Legacy stačilo zkrátit o poslední slovo a jako mávnutím kouzleného proutku je stará forma zpět. Předchůdci inklinovali spíše k tradičnějšímu jazzu, Hidden Details je už ovšem trochu něco jiného. Posmutnělé melodie, říznější groove, melancholická a hlavně tajuplná atmosféra, tu a tam růžky vystrkující nenápadné experimenty se zvukem instrumentů – všechno typické prvky pro Soft Machine. Nutno dodat, že loňská deska je výsledkem soudobé úderky a nejde v žádném případě o plnohodnotné retro. Jak si jinak vysvětlit úvodní titulní sedm a půl minuty trvající nářezovku? Jeho hlavní nápad sice odkazuje až někam k Third nebo Six, po saxofonovém sólu přebírá štafetu Etheridge a následuje jeho nervní sólo, pod nímž nezvykle tvrdě pulzuje zboostrovaná Babbingtonova basa. Soudobou tvář ovšem hned v následující skladbě vystřídá výlet do starých časů – The Man Who Waved at Trains (autor Ratledge), která je ke slyšení na Bundles. Stará verze má ovšem necelé dvě minuty, ta současná využívá jejího potenciálu pro táhlé plochy Travisovy flétny prohnané přes delay nebo Fender Rhodes piana.

Soft MachineJedeme dál. Heart Off Guard je dojemná balada obsahující duet španělky a flétny a stejně jako Broken Hill tvoří intimní kontrapunkt pro tvrdší věci, například rockově tepavou One Glove. Zazní ještě jedna klasika od Mika Ratledge z přelomového Third, a to Out Bloody Rageous, kde Travis dokonale ovládá rukopis autora s jeho typickými cyklicky se vracejícími snovými a křehkými rejstříky. A nejen to. Travis perfektně zvládá saxofonovou hru Eltona Deana, takže duch doby je naplněn beze zbytku. V tomto ohledu vnímám Travise jako instrumentálního tahouna současných Soft Machine. Jedinou vadou na kráse desky jsou některé výplně, které jen zbytečně ředí nostalgickou atmosféru alba – například poněkud formalistické přehrávání ve třetí Ground Lift. Naopak samotný závěr desky je epochální – nejdřív lyrická Fourteen Hour Dream a nakonec enigmatická nádhera Breathe s nasmyčkovanou Travisovou flétnou decentně doplněnou o Marshallovy perkuse. Rozlučka v takřka intimním duchu.

Soft Machine byla kapela, která se nikdy neopakovala. Psychedelické písničky s Robertem Wyattem v 60. letech, freerocková avantgarda nebo romanticky snový, ale zároveň temperamentní jazzrock v druhé půli 70. let. One, Six, Softs – to jsou tři naprosto odlišné tváře jedné kapely, za což ansámbl vděčí mnohým personálním rošádám. Hidden Details je jejich pomyslnou syntézou. A nejen to, nezůstává při tom na místě a přináší i soudobé a svěží nápady. Přesně tak by měli znít Soft Machine v roce 2018. S mottem „Nikdy nestát na místě“.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Hidden Details, Soft Machine, jazz rock, prog rock, fusion, psychedelic rock

aktuálně

diskuze