Autor: 45 Uživatelé: 75 Tvé hodnocení: hodnoť
Jokebox

STRANGEFEELINGS - Jokebox

Pražská čtyřka, jedním členem úzce spjatá s Marastem (stejně se to provalí), se před několika týdny vydala zvěčnit své úsilí do hostivařského studia Zdeňka Šikýře. Přes (z většiny) optimistické plány se nakonec nepodařilo nahrát více než tři skladby na promo Jokebox. Dobře či špatně? Jdeme na to, ale hned na začátek musím zmínit, že muzika Strange Feelings ve mně zanechala skutečně zvláštní, nesourodé pocity.
Z produktoru do reproduktoru se přelévající kytara nechá vzpomenout na v božskou pravdu věřící techniky Believer, přestože na Dimension je zvuk ani ne tak zlejší jako zlověstnější. Pokud se u tohoto nástroje na chvíli zdržíme, tak hned v následující pasáži první skladby Wolfride je citelně znát patrný úbytek mohutnosti, než jaký by si skladba zasloužila. Robert se snaží hru pestřit různými vyhrávkami, ale bez náležitého podkladu jsou v některých momentech spíše rušivé. S nedostatkem druhé "hutnící" kytary daleko důrazněji na ucho posluchače doráží nesourodé bicí. Pozitivní na hře Johna je určitě agresivita, kterou do hry vkládá, ale bohužel ta vrtkavá rychlost... Jinochem (v porovnání s věkem ostatních členů) u mikrofonu je příjemné překvapení Jakub. Příjemné do té míry, že na nahrávce vyznívá opravdu drsně, a i přes nevelkou pestrost se dobře poslouchá. A ve chvílích možné počínající nudy tak přijdou vhod zefektované pasáže. Po častém poslechu se ale oposlouchají, na delší nahrávce by to pak určitě chtělo větší variabilitu.
Pojďme se podívat v rychlosti ještě na dvojku, která se parádně deathmetalově rozjede (tady se John překonává), s krátkou technickou mezizastávkou a končí

review_861_px2

lákavým kytarovým závěrem, který ve mně vyvolal reminiscenci na další pozapomenuté techniky, tentokrát z Řecka, Acid Death. Druhý poslech už tento dojem vyvrátil, ale poprvé jsem tam zaslechl téměř úplný závěr Psycho Love, kde proti výbornému zemitému kytarovému thrashovému podkladu vypluje finální sólo druhé kytary, které tady samozřejmě chybí. Ale opět nejen ono, druhé kytary je zde zapotřebí jako soli. Ona si to totiž žádá samotná struktura skladeb, jak jsou pravděpodobně zamýšleny. Robert sám to prostě nemůže všechno stíhat.
Třetí v pořadí Searching, názvem odpovídá tomu, jak vyznívá. Jedná se hledání melodičtější, rozvážnější, tváře kapely a příjemně tak zakončuje celé promo.
Srdce každého ze členů bije trochu jiným hudebním stylem, byť v základu se shodují a dohromady dali materiál, který má potenciál rozvinout se v něco opravdu zajímavého. Na Jokeboxu se Strange Feelings zatím spíše jeví jako poupě, které teprve svoje plátky chystá rozvinout. Jak jsem na začátku podotkl, hudba Strange Feelings ve mně vyvolala zvláštní pocity. Zvláštní zejména tím, že si v jednotlivých skladbách dokážu představit, jak by opravdu mohly znít.

P.S.: Kdyby to někoho zajímalo, proč dávám SF víc než Tortharry, tak proto, že z Jokebox je cítit potenciálně zajímavý vývojový směr, i když to jsou jen tři skladby. Ještě poznámka k obalu - nicneříkající oblaka pominu, ale větrný kohout Emil s vrabčákem (nebo je to nějakej kos, sýkorka, nedej bože drozďák? :-) na hlavě je výborná fotka.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

to je wrabec ho poznávám...

jen ad PS - přéééésně!

Tvé hodnocení:

Tagy:

Strange Feelings, thrash metal, technical

aktuálně

diskuze