Trapná deská, možná míň nudná než předchozí, ale i tak se jedná o Rolls Royce mezi nejubožejšíma nahrávkama tohoto roku!!! Škoda, že MJC zatím nemá stupnici i do leva od nuly… a jsem především naprosto ulhanej a všechny věci, který jsem tady zveřejnil myslím přesně naopak…hááá…přeberte si to a upalujte si pro to do nejbližší sámošky, protože nový (relativně) Sikth jsou zase super!

Když jsem se před docela dlouhou dobou dostal k albu Trees are Dead…, tak jsem po prvním poslechu desku založil a přes rok mě spíš deptalo, že zabírá místo. Nuda je někdy docela dobrá vlastnost – v největším opruzu jsem si to pustil někdy na jaře a naprosto jsem nechápal, co jsem za idiota, když takovou věc málem přehlídnu. Od té doby tu desku sjíždím jak blázen a nemůžu se toho naposlouchat. Svým způsobem dobře, že se mě nazalíbila hned napoprvé – takhle jsem čerstvě nakrmený starším matrošem relativně v krátké době dostal i novinku :). Na rovinu musím říct, že opět na poprvé zklamala. První postřeh byl ten, že maníci už nepůsobí tak uvolněně a chybí tomu ta hravost, která předchozí desku neuvěřitelným způsobem nakopnula.

Takže dneska v monologu se, milí zlatí, budeme zaobírat nejprve zápory, aby wiučko o prima nakopávací hudbě bylo akční a výjimečné - stejně jako deska! :). Je na místě taky uvést, že od doby, co Death of a Dead Day mám, ji sjíždím, dá se říct, skoro každý den. Cokoliv teď uvedu jako negativum myslím vážně, ale porovnávám s předchozí deskou – v porovnání s konkurencí bych musel všechno, co se mně na novince nelíbí, vychválit.

Kluci podle mě šli víc do … mmm … metalu??? Na předchůdci se nebáli vložit do středu za sebou dvě dlouhý skladby, které byly naprosto odlišné od zbytku. Tady nic podobného nečekejte (taky mrkněte na stopáž obou desek) a dokonce i jednotlivé tracky se zdají o něco chudší – chybí změny jako třeba ve Wait for Something Wild. Pokud mluvím o hudbě, neměl bych vynechat jednu z nejdůležitějších věcí a to zpěv, který je pro mě jednou z nejsilnějších stránek těchto mamlasů z Anglie. Dva sypači slov sice zůstali, ale i v tomto měřítku se nemůžu ubránit dojmu, že dřív to bylo přece jen lepší. Možná je to dáno rychlým spádem skladeb, možná si u debutu týpci víc vyhráli, čemuž klidně věřím, protože některé skladby byly nahrány před debutem s jinými vokály a následně ještě dopilovány. Příkladem třeba klipovka (a ten klip je hůůůstej) How May I Help You?, kde jsou některé linky dost změněny a zdá se mně, že bývávalo i víc vokálních poloh.

Teď už teda nechám kritiky a skočím na to, proč rýpu a nakonec dávám hodně high hodnocení. Vezměte si všechny věci z předchozího odstavce, které fa-ku-ju a teď se pokuste pobrat je jako pozitiva. Realita je taková, že i když zpěvy jsou slabší, tak to střídání obou týpků jsem opět sežral i s navijákem. Opět jsou tu refrény, které vlezou do hlavy šílenou rychlostí a udělají vám z hlavy něco, co by se dalo při troše podnikavého ducha prodávat jako Májka. Když už řeším dokonalost zpěvů, tak bych měl zmínit i texty - toto je jedna z kapel, u kterých, si myslím, neztratíte zbytečně čas tím, že si je aspoň přečtete. Kritizovaná hudební pestrost byla myšlena ve smyslu průběhu jednotlivých skladeb. Co se týče instrumentální dotaženosti, nemůže být o 100%ním výsledku pochyb - tolik vychytávek se vleze do zlomku vteřiny a přitom skladby působí uceleně a slovo skladby nepoužívám jen tak!!! Na to svoje si tak přijde jak člověk ulítlej na největších magořinách, tak i maník, co schizofrenické záchvaty padoucnice nevyhledává a rád si dá nějaký homorefrén :). Trees are Dead… by u mě mělo bez nějakých dlouhých průtahů 10, tam bych nevěděl, co kritizovat… proto u novinky míň.

Where do We Fall? Do metalu, ale porád se na tom dá těžce uletět!!! A nějací favoriti (bez pořadí): Way Beyond the Fond Old River, Where do We Fall?, Another Sinking Ship .::. 9.5/10

Jak vidíte, ani tentokrát se tu na MJC nebudeme hádat, a tak se s hodnocením připojuji k Irdzce. Ano, Trees are Dead… byla neuvěřitelná! Plna ztřeštěnosti a potrefenosti, neuvěřitelného náboje a energičnosti, spoustou nečekaných řešení a překvapivých závěrů a s mladicky splašenými hormony. Novinka oproti ní dala najevo, že SikTh dospěli, ale pokud bych debut neznal, musel bych se u Death of a Dead Day opakovat a vše opsat jen s rozdílem, že mladické hormony jsou zde ukočírovány – to by byl nejvýraznější rozdíl. Hned od začátku Blant Street Bloom (všimli jste si té Orphanage pasáže?) se toto potvrzuje, i když to nabytí klidu u SikTh je patrnější. Flogging the Horses má podobný odpal jako dvojka Trees…Pussyfoot a hned následující Way Beyond the Fond Old River má tak nášlapný start, až by se chtělo křičet „kurvááááá“ a takto by se dalo pokračovat u jakékoli skladby, protože zde prostě vatu nenajdete. Občas si sice možná řeknete, že těch „fajn“ zpěvů je už moc (obzvláště druhá půle alba je klidnější a víc emo – i hudebně; ale zase se tak do kontrastu dostávají ty vysekané kousíčky), ale když to pak v následujícím nápadu dostane ještě jednu kopačku, tak vám dojde, že zde jsou jakékoli úsudky zbytečné, protože tahle kapela to má prostě hodně dopředu promyšlené a vy si připadáte jako amatérští břídilové (což oproti SikTh jsme všichni!).

Ve zkratce a s nadsázkou by se snad dalo i říci, že SikTh znějí jako všechna alba System Of A Down /vs 1 -:- vs 2/ puštěná dohromady, takže řádně splašeně, a k tomu ještě míchaná nějakým hudebně matematickým DJem na přeskáčku :). V běhačkách pak napadnou Dillinger, ale nejsem tu od toho, abych uváděl, co mi kde SikTh připomenou – třeba v As the Earth Spins Round i Tool :)). A to by tak asi bylo vše, přátelé.

Ještě nemůžu nezmínit práci pana Loorda za bicími, čtverku Summer Rain a jedenáctku Another Sinking Ship, které oplývají tolika nápady, až se mi chce „kurvááááá!!!“ křičet podruhé, a tak bude lepší, když upozorním ještě na vokálně a rytmicky precizně zmáklou When the Moment’s Gone (má trochu jinou atmosféru a je stejně jako dvě následující více umoudřelá) a rozloučím se s vámi slovy, tohle si kurvááááá sežeňte!!! .::. 9/10