Autor: 75 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Once Human

TASTE OF TEARS - Once Human

Taste of Tears mají rozhodně vysoké skladatelské i instrumentální kvality – materiál žije, skutečně dýchá a vyvíjí se - žádné tupé opakování. Vládnou citem pro vedení skladby, od začátku do konce vás většina songů udržuje v napětí a nepředvídatelnosti riffů příštích.

Taste of TearsNa nedávném pravidelném zasedání marastí lóže se mi do tlapek s pokynem „zrecenzuj“ dostalo CD, o jehož autorech jsem doposud nikdy neslyšel. Byla to popravdě zajímavá výzva, protože po dlouhé době jsem si mohl poslechnout desku bez nějakých očekávání či předsudků, které chtě nechtě máte, když posloucháte řadovku od známé kapely, objev z koncertu nebo debut projektu se starými jmény v sestavě. Čas se začíná nějak smršťovat a objevování nových a nových neznámých uskupení mě opustilo možná už před dvěma roky. Obsah této placky měl být údajně tvrdý a progresivní. To se prostě nedalo odmítnout.

Taste of TearsTaste of Tears pocházejí ze země, co dala světu přesný čas, dobrý úrok, C. G. Junga, ale především Darkspace, tedy ze Švýcarska. Once Human je jejich první dlouhohrající počin, nicméně historie kapely sahá jako obvykle až někam k dinosaurům a zřejmě bylo potřeba projít dlouhou cestu (obvykle lemovanou plechovkami od piva a spoustou různých nedopalků – nevím, jak to bylo v tomto případě, zkazky hovoří jen o dvou demo-nahrávkách), aby o mnoho let později mohla společná práce konečně spatřit světlo boží. Na obalu je vyveden jakýsi bezpohlavní „kentaur“ s podivným gestem a pěti končetinami, a já, vkládaje CD do mechaniky, doufám, že aspoň jeho obsah koule mít bude.

Nebudu vás napínat – má. Bohužel to neplatí celých 55 minut, protože - teď uvedu jediný, ale výrazný nedostatek – jsou skladby proložené pasážemi, či refrény s čistým zpěvem, který je vcelku slabý. Ani ne tak melodií, jako spíše provedením. Takhle nějak zpívá frontman lokální power/heavymetalové kapely. Na desku, která je jinak velmi kvalitním tech-death steakem, se nehodí. Nedá se to brát ani jako oddech, prostě jsem musel tyhle části songů nějak přežít, jsou takové nicneříkající. Škoda. Protože, jak již bylo naznačeno, jinak vokál i nástroje rozjíždějí po většinu času solidní nářez, který mi jako první asocioval Akercocke či „hravější“ Gojiru, což je velmi dobré znamení.

(Ještě musím přiznat, že s vícero poslechy jsem si na ten čistý vokál přece jen trochu zvykl a už mě tak nedráždí.)

Taste of TearsTaste of Tears mají rozhodně vysoké skladatelské i instrumentální kvality – materiál je dost živý, skutečně dýchá a vyvíjí se - žádné tupé opakování. Vládnou citem pro vedení skladby, od začátku do konce vás většina songů udržuje v napětí a nepředvídatelnosti riffů příštích. Sem tam se valba proloží klidnější částí nebo velmi akceptovatelným sólem (snad kromě jednoho). Už mám to správné slovo – album je opravdu dynamické. Protlouká vás zmatky, nástupy, jízdami, přestupy, rychtami, klidy před bouří, aby to pak vyvrcholilo v refrénu s čistým vokálem…, což naštěstí o chvíli později zachrání growling. A pak se třeba chvilku jen tak „blbne“.

V tom se mi album líbí – ve výsledku si na nic nehraje a pro vás hraje, zní svižně, tvrdě a přitom nenuceně. Dost tomu napomáhá zvuk, jenž není moc zahuštěný a brutální (to už by to fakt znělo jako Gojira) a optimálně balancuje mezi tvrdostí a čitelností. Stopáž je na tom tak akorát, Taste of Tears totiž přidávají, zvolňují a zase přidávají s lehkostí sobě i albu vlastní. Muzika je to skvělá v jakémkoliv tempu. Ve výsledku jsem nakonec příjemně překvapen. S přibývajícími poslechy si pokyvuji více a více a chuť to „strhat“ jsem fakt neměl. Opravdu jen ten zpěv. Asi opět trochu více zabrousím do těchto žánrových vod. Možná bych měl pokračovat s novými Mindwork…? ;)

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Taste of Tears, death metal, progressive death metal, technical death metal

aktuálně

diskuze