Pojďme si nejdřív něco málo říct o předchůdcích aktuálního alba. První dlouhohrající deska, kterou španělský duet J+NSK hned udělal díru do světa, bylo legendární album Seven Chalices. Hudba, která je v dnešní požehnané době na dosah dvou kliků (zde), je v tomhle případě jen částí zážitku. Druhou, téměř stejně podstatnou částí je podrobné studium (masivního) chorého bookletu, který stvořil Timo Ketola. Komu nic neříká jméno Timo Ketola, ať zabrousí na tuhle stránku, kde stále čeká nejlegendárnější z legendárních zinů, Dauthus číslo 3 v digitálním formátu na stažení. Je to TEN zin, jehož limitovaná edice přišla v igelitovém sáčku s krví a močí. Doporučuju studium, protože nic lepšího už žádná novinářská hyena nevydá. (A díky Daliborovi!)

Hudebně bylo Seven Chalices na pomezí anti-technického death metalu a noisu. Někdo v tom slyšel třeba rané Napalm Death, někdo jiný přirovnává k Blasphemy a Celtic Frost, zkrátka tady se orá hluboko, ke kořenům žánru, a z nich prýští nová míza. Debut byl natolik originální, že se ho ujal renomovaný vydavatel NoEvDia, a (i díky němu) přitáhl širokou pozornost a velký kritický uznání. Je to s podivem u takhle distortovaného svinstva. Jako perličku přidávám, že sampl v úvodu je z Pendereckého: Auschwitz Oratoria.

Nebylo vůbec jednoduchý na tuhle kvalitu navázat. Druhá deska, DEATH (zde) tak trochu uhla z nastolené cesty. Když někdo chce vědět, co tak poslouchám, pouštím mu Anteinfierno (zde), první trek tohohle alba. Není nic přímočaře bestiálnějšího a přitom ne samoúčelnýho, celý ten hudební útok, ten tlak je hrozně přehnaný a přitom ani náhodou nepůsobí ironicky. Promyšlenej pomalej anti-technickej death metal, ze kterého sálá energie, dlouhé kompozice, mučivé a choré riffy, já osobně na tohle album přísahám.

Na Baneful Choir (zde) se sestava posílila o Javi Bastarda (Graveyard, Of Darkness – jako perličku, Of Darkness udělali tribut Krzystofu Pendereckému, který podle mě stojí za pozornost) a tvůrce ambientu CG Santose (Like Drone Razors Through Flesh Sphere). K novému zvuku se tak dobrali v nové sestavě, což jim podle mě jednoznačně pomohlo překročit rubikon a vydat se hudebně zase trochu dál. Srovnávat se staršími deskami bývá ošemetné, ale nevyhnutelné. Baneful Choir možná zklamalo hodně posluchačů, protože se vzdalo hlukové a distorzivní vyhrocenosti a neusiluje o metu absolutního extrému. Dá se snad říct, že je to „daleko víc hudba“ (v pozitivním smyslu.) Blíží se deskám takových smeček jako Eskhaton nebo Impetuous Ritual – je však čitelnější a obsahuje dost jasně vymezené pasáže, které se vzájemně střídají. Mluvím hlavně o parádních thrashmetalových vsuvkách do schématu riff/slide/sólo. Patří na desce k tomu nejlepšímu.

Baneful Choir možná nevyčnívá ze své škatulky pomalého a hodně nemocného death/black metalu takovým způsobem jako Seven Chalices refreshovalo death metal. Je to ale vymazlená, vypiplaná deska. Zvukově je krásně vyvážená. Ambientní pasáže pro mě ukazují, že ambientní intra/outra rozhodně nemusí být nějakou výplní, ale mají klíčovou úlohu v náladotvorbě a dramaturgii alba. V těchto dvou aspektech je u mě Baneful Choir nový etalon, ke které můžu extrémně metalová alba přirovnávat. Nenudí ani při řekněme dvacátém poslechu, a to je, při zvážení žánru, opravdu co říct. Poslech alba nepřináší podobný posluchačský diskomfort jako první dvě alba, útočná stěna hluku z Anteinfierna se nekoná. Melodie a riffy si můžete vychutnat v perfektním zvukovým hávu, o kterým byla už řeč. Mix je parádně vyváženej.

Nechci haurovat a házet pojmy jako zlo a temnota, a ani nejsem přesvědčený, že se na téhle nahrávce koná nějaké rituální vzývání. Možná by se dalo mluvit o uměleckém zachycení něčeho jako stínových archetypálních podstat za užití výrazových prostředků ambientu a pomalého distortovaného death metalu. (Doporučuju k četbě rozhovor s Teitanblood v Bardo Methodology, kde zjistíte, že Teitanblood tvoří velmi přemýšliví týpci, žádní blackmetaloví skinheadi.)

Ale mrdat. Baneful Choir je bez ohledu na duchovní nadstavbu prostě výborná deathmetalová deska. Velice zručně složená i zahraná, se super zvukem. Jestli si do ní chceš projektovat nějaký čerty nebo ufony, nebo channeling černej mágie, proč ne.

PS: David Glomba k temným fantaziím poskytl fenomenální náčrty. Myslím, že je to jeho nejlepší artwork pro metalový album a jedna z nejlíp udělaných desek posledních let.