Americká trojice The K10 Prospect v čele s mnoha českým HC fandům známým Austinem Lucasem reedituje své čtyřpísňové demo ze svého předloňského turné po Evropě, kdy zavítala i k nám, přidala jednu starší skladbu (což je snad nedopatřením o jednu méně než bylo zamýšleno, soudě z obalu, kde je vyznačen jedna navíc) a o další dvě se postaral už jen sám Austin Lucas, aby shrnula svou dosavadní tvorbu v tomto „téměř“ 25minutovém minidílku.

Začíná se zostra. Lehce oldchool-punková kytarová jízda se ostře zasekává doprovázena snad nečekaně emotivním avšak velice energickým

vokálem, jenž je podobného charakteru i po zbytek nahrávky. Vše šlape přesně jak má a čirá syrová energie vám vyráží dech. Kytary zpočátku vyvolávající dojem poměrné jednodu-chosti se jaksi začínají plašit a chaoticky ulítávají mimo, naléhavě křičící o to, aby byly vyslyšeny, zároveň se však opírající o celkovou náladu desky, a nijak ji nečeří.
Vše má spád a svižným tempem se i přes kytarové zašmodrchávání valí kupředu, songy na sebe navazují v rychlém sledu, aby nenarušily celistvý dojem z nahráv-ky. Již druhý kousek - a do ještě větší míry i třetí - dokazuje, že punkový drive je zde zastoupen ve své nejlepší formě, a dojem snad nabytý v prvních vteřinách desky se rozplývá čím dál více, a však není popřen, neboť ingredience, z nichž je další materiál smíchán, jsou stejné povahy. Každý další song na desce razí o něco posluchačsky náročnější až progresivnější cestu vpřed. Lehce kovově znějící Lucasovy kytary jsou cítit emotivní sensitivitou, skvěle suplující jeho vlastní hlasový projev, nasáklé lehkým chaotičnem, nervózně se zašmodrchávající a zasekávající. Charakterově by některých momentech mohli mnohdy připomínat spolky až technicko-metalového ražení, avšak tentokrát snad převažují o něco odlišnější vlivy. Barvitě se kroutí a energicky řežou, aby se zároveň neagresivně nesly a se vším splývali v jeden celek. Emotivní avšak velice intenzivní Lucasův vokál umocňuje naléhavost sdělení a celý projev je svým vyzněním nesmírně uvěřitelný.
Na malé ploše se odehrává velké drama. Hudba je ve svém základu ovlivněna punkovým feelingem, avšak neustále překvapuje rychlými změnami temp a reliéfu kytarové kresby, což dělá nahrávku nečekaně barvitou a nesouměrnou. Celé je to tuze svěží a dravé, zároveň obrovsky sympatické těm, kdo se na punk či oldchool HC dívají do značné míry jako na snůšku několika akordů a stereotypního přihlouplého pořvávání s mnohokrát slyšeným (možná však nevyslyšeným) poselstvím.
V načrtnutém podobě se odehrává prvních 5 songů, z nichž poslední (a subjektivně řečeno snad zároveň pro vynikající kytarové chaotičtění nejlepší, ač se

tak dá nazvat kterákoliv z předchozích skladeb) je výtečným spojovacím můstkem k zbylým dvěma skladbám (zde bych apeloval na vydavatele, neboť, jak již bylo řečeno, na zadní straně obalu je znázorněn jeden song navíc), výhradně pocházejících z rukou a hlavy Austina Lucase, nesoucích se v baladickém duchu melancholické zpovědi a vyznačujících se až rezignovaným výrazem projevu tesknivého dvouvrstvého vokálu, zahraných pouze akustickou kytarou. Osobně si dovedu toto dílko dobře představit i bez nich, avšak patří k dalším složkám, jež prodlužují už tak výrazně nadstandardní poslouchatelnost desky.
V The K10 Prospect se sešlo jen to dobré z vlivů punku, metalu, HC i ema, kdy žádná z těchto složek muziky není potlačena, pouze umně a přirozeně doplňuje.