THEMA si mě zcela získala na splitku s RAVELIN 7, to je prostě deska, co vás srazí na kolena a těm, kteří váhají s žiletkou v ruce, pošeptá, že následující jejich krok je jediným správným...

Myslím, že o T11 nemusíme nikterak polemi-zovat, je to stálice CZ emocore vlny a zároveň asi nejaktivnější kapela žánru u nás. Na novou nahrávku se čekalo dost dlouho a myslím, že to stálo za to. Šest dlouhých válů ukrývá o dost vyhranější muziku, mnohem propracovanější, než na zmiňovaném splitku, zároveň mi však přijde, že se nějak vytratila ona naléhavost, kterou Bestie oplývala dříve. Stejný osud defacto potkal i jejich souputníky RAVELIN 7. Ale co, nazvěme to třeba vývojem a pojďme dál.
Pokud jsem měl u splitka pocit, že vše je zbytečné a při depresích jsem si s T11 pěkně zoufal, na téhle desce, ač není muzika kdovíjak pozitivní, připadá mi, jako by pod návaly těžkých riffů, kdesi v dáli, svítalo slunce jako malá jiskřička naděje. Texty mi připadají, jako by byly psané na předměstí socialistického státu, tolik beznaděje opředené ostnatým drátem a obklopené krvavě rudým úsvitem jsem dlouho necítil. Přesto si však dovolím vznést námitku, že stejně jako muzika, tak i texty na minulém počinu, byly pro mě mnohem více depresivnější a tím i bližší.

Pravda, pravda. Rozdíl mezi předešlými počiny Thema 11 a právě DCLXVI (jak se také tohle album, konkrétně CD-verze, jmenuje) spočívá především v rychlejším tempu. Je zde velice patrná notná dávka rock'n'rollového drivu, ovšem mluvíme-li o čemsi jako rock'n'roll, berme na zřetel, že se jedná o značně pokroucenou a „nezdravou“verzi. Na splitu s Ravelin 7 vévodily projevu Thema 11 dlouhosáhlé takřka minimalistické plochy, na něž se obalovala zdrcující zvuková stěna, typická např. pro sludge-corové kapely. Tentokrát nedosahují jednotlivé skladby tak dlouhé stopáže (v průměru se pohybují okolo 5 minut) a je dosaženo širší škály zvuků na menší ploše, i když nelze hovořit o nikterak pestré muzice ve srovnání s některými jinými z odnoží hard-core či emo-core. Ovšem samozřejmě i zde je patrné střídání vláčných nihilistických ploch a dopředu se deroucích nářezových gradací, jež vám zkrátka rozbijí držku.

Aktuální počin nabízí širší škálu postupů, větší množství kytarových vyhrávek a také barevnější hlasový projev. Nervní emo-vokál z krku člověka, který se nachází na dělící linii mezi životem a smrtí, již se chystá z vlastní vůle překročit a ukončit tak své trápení, a devastující screamo nesoucí se především nad tvrdšími pasážemi, kdy se zdá, že se ozývá právě již z říše mrtvých. Kytarová stěna opět dovádí svým apokalyptickým zvukem k šílenství. Sám o sobě není až tolik brutální, avšak právě v kontextu se vší tou gradací okolo vyjde na povrch jeho síla.
Absolutní temnota, příznačná pro tvorbu této královohradecké kapely, je na desce navíc dokreslována samply, které jsou nejen v české emo scéně poměrně často užívaným muziku dokreslujícím prvkem, jehož dekadentní účinky nabývají významu až právě ve spojení s tak temnou muzikou. Nejen „božští Lvmen“ učinili z jimi užitých filmových samplů zcela kultovní záležitost.
Účinky způsobené muzikou podobného rázu jsou takřka definitivní. Nekonečná temnota obklopuje vaši duši i po doposlechnutí desky, již si musíte pouštět znova a znova a dekadentně se vyžívat a rochnit ve všem tom bahně, v němž se chceme být stále hlouběji a hlouběji a které z nástrojů těchto neuro-bohémů vypouští sám ďábel.
Thema 11 dokázala, že výsostné postavení, jaké jí v české hard-core scéně náleží, si právem zaslouží. Buďte si jisti, že jakmile téhle desce dáte čas, nedá vám spát, dokud vás nerozloží na prach a bahno. Absolutno a apokalypsa. Jsou přítomné každým tonem. Již nyní se 666 stává kultovní záležitostí… ..::.. 9/10

6 /