Straight edge přísňák Dave Peters po delší pauze době uvedl opět do chodu svoji mašinu jménem THROWDOWN a spolu s obnovením činnosti přináší na trh i nové album jménem Intolerance. Nahrávka přichází po dlouhých pěti letech od svého předchůdce a z tohoto pohledu není ani moc překvapivé, že zní tak, jak zní, a sice jako klasický comeback. Kapela se nepouští do žádných experimentů či nepředložeností a hraje pěkně na jistotu to, čím se proslavila. Stejně jako na starších deskách do nás hustí tvrdé a ostré groove riffy, které podporuje maximálně razantní rytmika a korunuje principálův přesvědčivý přednes. Kapela jede přesně v duchu pořekadla „v jednoduchosti je síla“, ovšem nutno dodat, že v tomto případě je to správná volba, neboť přímočará intenzita a surová tvrdost byla vždy předností této party.

Balady a procítěný zpěv, které se vyskytovaly na minulém Deathless, jsou, zdá se, definitivně minulostí a namísto nich probíhá (opět) spíše koketérie s oldschool hácéčkem; viz úvodní nakopnutá Fight or Die nebo Without Weakness. Ovšem přes všechnu tu agresivitu, hlasitost a vztek jsou z novinky cítit i zkušenosti. Dave Peters je dnes již zkušený harcovník a dobře ví, že hardcorová naštvanost a hoblování jsou samy o sobě málo, a pokud chce pomýšlet na nejvyšší žánrové příčky, že je třeba být trochu variabilní, občas přihodit nějakou tu hudební parádičku (viz sólo v Born and Buried Alone ) nebo propašovat do zpěvu lehce melodickou linku či vymyslet silný, zapamatovatelný slogan do textu. A hlavně nesmí sekat jednu věc stejnou jako druhou.

Ano, z alba jsou (opět) slyšet ozvěny slavnějších kolegů PRO-PAIN, HATEBREED a PANTERA, možná v některých momentech i CROWBAR nebo SOULFLY, a z dnešního pohledu se nejedná o nic nového pod sluncem. Konec konců já se tento fakt nijak ani nesnažím zastírat a připouštím, že kapela nikdy nebyla příliš originální. A stejně tak novinka je víceméně klasický, lety prověřený mix groove metalu a hardcoru. Je tu ovšem jeden aspekt, který nelze ignorovat, a který staví THROWDOWN do trochu jiného světla, a sice: Intolerance zní nadmíru přesvědčivě, důrazně, sebejistě. Po celou dobu z něho sálá neskutečná energie a kapele, resp. Petersovi, to odhodlání, angažovanost, vztek a straight edge prostě věříte. A to se ne každé kapele zaklínající se „true“ hardcore ideologií daří až takto dobře.