Autor: 70 Uživatelé: 70 Tvé hodnocení: hodnoť
Demo MMXIII

UNRU - Demo MMXIII

Nahrávka Němců zaujme především koncentrací zlosti, úzkosti a bolesti, kterou ze sebe chrlí. Na druhou stranu je ale cítit i velká dávka energie.

UnruDopředu říkám, o black metal se nezajímám. Znalosti tohoto žánru, počínaje shlédnutým dokumentem Until the Light Takes Us a koncertem Immortal na bé-áčku konče, nejsou mojí silnou zbraní. Proč se tedy hrnu do jeho recenzování? On to totiž tak úplně black není, Unru tím klasickým blackmetalovým dojmem nepůsobí. Těžko však říct, do jaké míry to je způsobeno mou neznalostí a nezájmem o danej žánr. Každopádně tahle černá kapela mi trochu šedne a to v dobrým slova smyslu.

Nahrávka Němců mě zaujala především koncentrací zlosti, úzkosti a bolesti, kterou ze sebe chrlí ven. Na druhou stranu je ale z tohoto dema cítit velká dávka energie, kterou drží na uzdě tři zmíněné atributy. Nedokážu si moc představit, že si v sobotu večer s úsměvem zajdu na koncert nějakejch Unru, užiju si ho a s pocitem štěstí odcházím spokojeně domů. Po tomhle koncertě by mi totiž do zpěvu tolik nebylo.

Celou atmosféru umocňuje zvuk. Bez zbytečnýho násilí přiznám, že po prvním poslechu jsem si nebyl jistej, zda mi náhodou nevypověděly sluchátka, protože rozpoznat jednotlivý nástroje a složit si z toho hluku poslouchatelnou hudbu, mi dělalo problémy. Jestli to byl záměr kapely, nebo měla omezené prostředky, netuším. Tak i tak je to těžkej underground.

Pak tu máme skřeky vyluzujícího zpěváka. Vůbec bych se nedivil, kdyby nebyl psychicky úplně v pořádku, protože z jeho zlostnýho nářku nejednou zamrazí. Docela by mě zajímalo, o čem zpívá, snad kdyby mu bylo rozumět.

UnruPo třetím poslechu ale už vylezou i ty nejzazší tóny a tak člověk může v klidu naposlouchávat. Tempo desky je velmi rychlý, ale jelikož se jedná o patlanici black metalu, nikoho to nepřekvapí. Bicí se prakticky nezastaví a až na pár menších přestávek sypou jedna radost. Technicky dle mýho paráda. U kytar je to podobně. Riffujou pekelnou rychlostí, sem tam, když je jim to dovoleno, hodí něco z pomalejšího soudku. A občas narazíme i na nějakou tu techničtější parádu. Jejich party jsou poskládány dobře a je z nich cítit svědomitost. Všechno tohle je nakonec napuštěno dávkou crustu. To, co se mi ale nelíbí, je fakt, že Unru ze svého demíčka udělali hudební špíz. Masové skladby většinou o délce okolo tří minut jsou proloženy cibulovýma, nicneříkajícíma krátkýma zbytečnostma. Ty možná mají napomáhat ponurý atmosféře, ve výsledku však spíš nudí. Na začátek jako intro v pořádku, ale nevím, jestli má význam rvát intro před každou skladbu.

Může mít nahrávka v daném žánru nějaké slovo? Mohla by sklízet úspěch a uznání? Odpověď neznám. Opakuju, black metal jde mimo mě. Desku hodnotím jako lajk, ale i tak přetrvává pocit, že i v téměř neprobádaném žánru jsem našel placku, která mi přijde něčím jiná. Snad je to tím, že nemám moc velkou možnost srovnávat, snad možná proto, že to není plnokrevnej black, ale že hudba Unru silně zavání crustem, rozhodně ale proto, že pro mě postrádá to, čemu jsem se v daným žánru vyhejbal a naopak v ní nacházím, co jsem jinde nenašel. Konkrétní hodnocení dávám ukrutně nerad.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Unru, black metal, crust

aktuálně

diskuze