Francouzská post-blackmetalová škola má na kontě již pěkné množství kvalitního materiálu. Pokud vzpomeneme na nedávno vydaná alba, můžeme namátkou vypíchnout novinky The Great Old Ones nebo Regarde Les Hommes Tomber. Pakliže se chceme bavit o novince dalšího ze zástupců ponurého a moderního black metalu, je nasnadě říci, že já osobně jsem se při poslechu alba Sel de Pierre od Vous Autres nemusel ani chvíli zamýšlet a hned mi bylo jasné, že se jedná o školu francouzských milovníků příznačně trpkého vína.

Vous Autres obecně známým jménem na metalovém kolbišti nejsou. Jak by pak mohli, na kontě měli dosud pouhé jedno album, a to tehdy ještě ani nebyli u žádného z renomovaných labelů. Ohlasy se ale vyskytly a byly příznivé. První nahrávka s názvem Champ Du Sang doznala pozitivní kritiky. To se projevilo i v již zmíněné labelové absenci - Vous Autres podepsali smlouvu se Season of Mist.

Francouzští post-blackmetalisté jsou zpět s albem Sel de Pierre, to se již ve své formě značně liší od svého předchůdce. Novinka oplývá „pouhými“ 38 minutami na rozdíl od debutu, který posluchače dusil bezmála hodinu.

Nástup s prvními sekundami úvodní skladby Onde je zničující. Posluchače zašlapou bicí nápadně připomínající industriální úchylky á la Blut Aus Nord. Úvodem jakoby Francouzi chtěli naznačit - zde se víno pít nebude, uzřete marnost bytí, mlhu, mraky a obrovské stroje! Podávají se pouze kov a kladiva. Kytarové riffy po chvíli začnou vyvěrat jakoby z ničeho a dojem nicoty postupně vystupuje nad hlavy bezmocných. Tyto všechny ekvivalenty ale pracují náramně dobře! Vous Autres již od první skladby nastavují vyspělou tvář moderního black metalu, a to s náladou orwellovské antiutopie.

Chtělo by se říci, že i nadále si Vous Autres budou držet tentýž status. Tento pocit ovšem trvá jen po čas další skladby. I na Vesuv využívají tito post-tradicionalisté svých metod jak uchvátit posluchače - silné riffy, zastřený vokál a bicí/synťháky reprezentující atmosféru rozkladu. Je dobré zmínit, že Francouzi s časem určeným pro skladby nakládají znamenitě - nekoná se žádná vata. Každý ruch a tón má své místo.

Dále se ale situace mění. Další skladby se stávají tiššími, ambientnějšími a instrumentálními a hudba se zde stává skutečně zlovolným soundtrackem k všudypřítomnému antiutopickému policejnímu státu, jehož tyranie se spoléhá na to, že zahrnuje každého a každého v jeho těsném držení, plíží se do všech koutů bytosti člověka. Nejen Orwell, ale i Bradbury a Bakunin by se lámali do rytmu post-blackového Marastu.

Mnoho lidí včetně mě by jistě vyčinilo kapele, že se nedrží metod nastavených v prvních dvou skladbách - ty koneckonců fungují nejlépe. Je ale třeba následovat právě umělcovu vizi, ta je právě taková, jaká je. Skladby postupně jakoby umlkaly, až dojdou k poslednímu kousku. Skladba Nitre je totiž posledním vydechnutím. Tvoří jí pouze zvuky přírody, ptactva a plápolajícího ohně. Zmlkly stroje, umlkli diktátoři, pohasly duše a nastal ráj.

Vous Autres se podařilo nahrát velice dobré moderní blackmetalové album, které při správném duševním rozpoložení umí zacloumat s jedincem. Samozřejmě se zde nemůžeme bavit o nějakém vrcholu hudební snahy člověčenstva, ale ono je to ve výsledku vlastně úplně jedno.