Tak takovou porci epicky vystavěného a zároveň důrazného thrashového materiálu si nechám tedy líbit. Jestliže se v metalovém ranku již nějakých sedm let hovoří o návratu k hodnotám, jaké do tvrdé hudby přinášela doba na sklonku osmdesátých let, pak jsou Američané WARBRINGER zřejmě nejlepšími představiteli ze všech retrařských kapel, které se tímto způsobem ještě dnes snaží hrát a zároveň z kapel, jaké v tehdejší epoše ještě neexistovaly. Nejenže poctivě dodržují pravidla, jakými se vykazovaly některé ze stěžejních formací metalového dávnověku (paradoxně jsou v jejich pojetí patrné spíše stopy Evropanů jako KREATOR, CORONER, XENTRIX, než zaoceánská větev thrashe – z té snad jen trošičku SLAYER, možná FORBIDDEN), i když tohle by rozhodně nebylo rozhodujícím faktorem při výši mého výsledného hodnocení, protože považuji za opravdu nejdůležitější zejména skutečnost, že WARBRINGER přináší do obvyklých postupů vlastní ksicht a také svěží nápady, tolik potřebné pro to, aby si tahle stále ještě relativně mladá kapela našla své místo na slunci a pevnou půdu pod nohama.

Vím, říci o WARBRINGER, že jde o novou kapelu, je přinejmenším zavádějící. Vždyť tohle je již jejich čtvrtá řadová deska a samotná skupina existuje již téměř dekádu, ale přeci jen co to je při srovnání s tím, jak dlouho existuje celý žánr, který tito Američané hrají, že? Ono IV: Empires Collapse je vlastně velmi košatým a propracovaným dílem, které neztrácí svou nit a songy míří správným směrem, tudíž všechna ta zvolnění, vybrnkávačky, košatá sóla a vyhrávky plní pouze funkci dokreslovací a rozhodně nebrzdí agresivní spád nahrávky, která je jednoznačně nekompromisním thrashmetalovým nářezem po vzoru Němců KREATOR z jejich vrcholné éry.

Jsem rád, že kapela nepodlehla mámení blížících se zářivých horizontů, ani skrytým osobnostním či uměleckým tužbám, které se zpravidla nabízí hudebníkům stojícím před definitivním průlomem, takže se soustředila pouze na práci ve prospěch své lety vybudované thrashové značky, tudíž bohudík nedošlo ke zpackání nového materiálu nějakou přehnaně progresivní stránkou. Zde totiž většina ambiciózních končí – udělají dvě či tři úspěšné a vcelku oblíbené nahrávky, stojí před průlomem a z nějakého mnou nepochopitelného důvodu najednou stylově úplně obrátí, začnou hrát úplně jinak, komplikovaněji, s větší uměleckou ambicí, tudíž záhy ztratí vše, co vybudovali. Někomu to vychází, většině naopak ne. Tohle však není příklad WARBRINGER, protože na jejich novince je všech vyhrávek a kudrlin využíváno pouze do té míry, aby to skladbám na albu pomáhalo a aby tyto neztrácely spád. Deska je tak stejně jako její více než dvacet let staré vzory Coma of Souls od KREATOR nebo Seasons in the Abyss od SLAYER skvělou ukázkou thrashmetalové hudby dělané od srdce a s veškerým entuziasmem. Výtečná věc, byť svým vzorům stále ještě dýchá na záda.