Autor: 80 Uživatelé: 71 Tvé hodnocení: hodnoť
Two Hunters

Wolves In The Throne Room - Two Hunters

Milujete monotónnější smršť bouřící v podstatě na pár motivech, kterou však dokáže silný přírodní elektrostatický výboj osvětlit do nádherných scenérií? Baví vás zdolávat vysoké temné stěny bez zjevných úchytů, kdy vrchol přináší intenzivní svírající pocit daleka? A nebo vás jednoduše odrazuje black metal jako takový, ale máte chuť to zkusit?

Zda-li jste si aspoň jednou odpověděli ano, tak neváhejte usednout na trůn ve společnosti americké kapely Wolves In The Throne Room a jejich druhé desky Two Hunters. V black metalu se velmi často operuje se slovem jako je úcta a je potěšující, že Wolves In The Throne Room vzhlíží především k tomu nejcennějšímu, k přírodě. Věrni své filozofii hospodaří na odlehlé farmě, kde se snaží žít v souladu s faunou a florou oproštěni od výdobytků moderních doby. Myslím, že tento niterný vztah velmi intenzivně ze čtyř skladeb vyvěrá a nejedenkrát vás poslech desky zavede do rozličných koutů lesů všemožných odstínů přírodních barev. Převážně to tedy bývají temné nepropustné cesty plné kořenů, kdy na tváři přibývá od šlehajících větví jeden šrám za druhým, který někdy dokáže zabolet až tam hluboko v duši.

Two Hunters není však depresivní, je jen silně atmosférická. Kontrastem k uhánějícím rojům smrtihlavů je až epicky křehké otevření desky v podobě instrumentální skladby Dia Arito, zklidnění také nastává v prvních minutách třetí Cleansing, které má velkou oporu v zpěvu hostující zpěvačky Jessicy Kinney. Nejpodstatnější část alba tvoří dlouhé skladby Vastness and Sorrow a I Will Lay Down My Bones Among the Rocks and Roots, obě nepostrádají jak svižné klepající bubáky, tak rozvážnější pasáže s výrazným rifem, který by se neztratil u leckterých instrumentálních post metalových kapel. Důležitým prvkem je gradace, která pomalu pomalinku ukusuje čas a vždy v ten pravý moment umí vytrčit ony pověstné růžky, šup sem šikovný motiv, šup tam zrychlení a co třeba i překvapivě zpomalil, jasně, je slyšet že vlčáci přemýšlí a ví, co chtějí. Chcete spontánnost, odhalenou syrovost, upřímost, máte je mít.

V rámci black metalu se neodvážím desku hodnotit, leč v rámci hudby jako takové, mám o ní jen to nejlepší mínění, dokáže strhnout svou naléhavostí a zakusující se atmosférou. Koukněte do očí vlka a možná uzříte, že pověstná bestie má taky srdce. A když nad tím tak přemýšlím, ona to zas až tak monotónní smršť, bouřící v podstatě na pár motivech, není.
 
Máte-li chuť zřít vlčáky na živo, máte jedinečnou možnost 6. února roku 2008 v pražské Sedmičce na Strahově. Bližší info klik na poster.

Zajímají-li vás podrobnosti o kapele, klik sem.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Wolves In The Throne Room

aktuálně

diskuze