V těchto chladných dnech se k našim slechům dostává další počin od Mr.Juhaniho a opět musím konstatovat, že nezklamal. Bicích se opět ujal Toni Kristian, který je vůbec jeden z nejlepších metalových bubeníků, kteří chodí po této planetě a jeho osobitá hra posouvá nahrávky Yearning do dalších dimenzí.
Oproti minulé hodně experimentální desce Frore Meadow je Evershade více „písničkovější“ a také ubylo některých experimentálnějších kousků. Od prvních tónů nádherného intra Nocturne, se na vás vyvalí doslova hradby kytar a Juhaniho murmur (ten se ovšem objevuje jen v tomhle a v šestém kousku Deathbearer). Poté už následuje úvodní jízda Statues Amidst a Frozen Sand of Time, ve které hned poznáte, že zpěv je opět o několik tříd výš. Troufám si říct (při vší úctě k minulým opusům a hlavně k Plaintive Scenes), že v takové hlasové formě jsem Juhaniho ještě nikdy neslyšel - ten člověk se od každé desky až neuvěřitelně zlepšuje. Když si vzpomenu na krapet falešný debut… nemohu před ním nic jiného, než smeknout. Třetí v pořadí se na nás vyvalí Conditio Humana se vším, co k Yearning patří. Chytlavé dvojhlasy (na desce se vyskytují i více než dvojhlasy) a kytarové vyhrávky, které jsou pro Yearning stejně důležité jako Juhaniho hlas. Všechno je prostě made by Yearning. To se mi na téhle kapele líbí nejvíce! Jejich melodie a harmonické postupy poznáte mezi tisíci jinými a to se dnes (alespoň z mého pohledu) v té ohromné záplavě hudby, která se k nám valí ze všech stran cení zlatem. Titulní Evershade je vůbec jedna z nejlepších skladeb, co kdy Yearning složili. Smutek, beznaděj a deprese. Ale i přes to všechno (nebo právě proto) je to opravdová nádhera a nevšední hudební zážitek.
Škoda jen, že jejich web není moc aktuální. Zkuste však mrknout do guestbooku, tam se čas od času objevují novinky, které jsou psané přímo od Toniho.
Společně s posledním výplodem šílenců Penumbra jednoznačně album (nejen) tohoto podzimu/zimy.

8/49:59