Po Vanesse zase jeden pozdrav z Itálie, ale tentokrát se věci berou za trochu jinej konec. Žádnej med a orosený ranní pavučinky, na kterejch se odrážej sluneční paprsky. Když řeknu jazz, představíš si asi intelektuálno, brejle, sáčko, ale Zu se tímhle na nový desce příliš nezabývaj. Místo poklidnýho pokyvování hlavou a profersorky zvládlejch nástrojů tě už od při prvním válu strhnou maximální živelností a hutností, rozlámanou přímočarostí nad níž se válej noisový mračna, ze kterejch tu a tam vystřelí pokroucenej saxofonovej blesk. Kdepak, tady už se v jazzovejch vodách nohy nebrouzdaj, základ se nese ve stylu hlubokejch basovejch studen, kde občas ucho trýzní i zdvojený linky, nad tím se sklání přebuzená kytara a škrcení sloních chobotů (aneb co se dá vyloudit za zvuk ze saxofonu), tu smysluplnější sóla, tu trýznění třmínků, tam nepravidelné ruchy. Právě volně (ne)koordinovaný linky ohlý trumpety ještě občas připomenou freejazzový kořeny, jinak se ale přesýpá výrazně zemitější, hrubější a průraznější písek, v hutným základu se postupně objevujou převrácený stoner rockový motivy zahuštěný industriální tmou.

Celek pak vytváří dojem všemožně se zadrhávající a kroutící hmoty, takovej trhaně tekoucí asfalt, černě se kroutící had, bez nějakejch zrychlování zpomalování, nadýmání a splaskávání, po celou dobu jednolitá hutnost, která nedá moc prostorů k nadechnutí, bicí ve znamení vojenský údernosti, neustálej basovej tlak nízkejch frekvencí, mop, saponát a mytí hlavy zevnitř. Ale abych zas nevytvářel přehnanej dojem náročnosti, Carboniferous se poslouchá (obzvláště lidem odkojenejm na hlubokejch basovejch linkách) příjemně, vlastně jsou to i písničky, i když k pískání refrénů ve sprše to zrovna nesvádí. Ty tam jsou doby freejazzovejch rozplizlostí, Carboniferous má poměrně jasně čitelnou strukturu a jasně danej směr, kterým se ubírat, základ prostě tvoří zahuštěná stoner rocková valivost. A nemůžu si pomoct, tahle kombinace přímočarý valivosti s rozlámaným basovým zahuštěním mě prostě hrozně baví a v momentě, kdy se k hloubkám přidá saxofonový trýznění, není co řešit, jednoznačný doporučení pro všechny, kdo rádi trochu experimentality.