Akce

25.01.2018, Punctum

TONY BUCK (au)

Australské trio The Necks s pověstí těch nejzásadnějších z kultovních a stylově nezařaditelných kapel u nás koncertovalo několikrát a loni mu vyšlo excelentní dvojalbum Unfold na labelu Ideologic Organ Stephena O'Malleyho. Jeho bubeník Tony Buck doprovázel klasické jazzmany, ale i Johna Zorna, Keiji Haina, The Ex, Petera Brötzmanna nebo Otoma Yoshihide a přes dvacet let vede paralelní sólovou kariéru. Předskakovat bude Jon Collin, britský kytarista kráčející v těch nejnostalgičtějších šlépějích Lorena Connorse, který dokáže být zároveň cizí i zcela přirozený.
 

Tony Buck
Navzdory jeho profesi se nejedná ani o bubnová sóla či klasické sólové koncerty. V Buckově performanci se prolíná několik rovin. Zčásti je to audiovizuální instalace, tedy tvůrčí disciplína, k jejímž průkopníkům patřil Brian Eno. V časovém sledu, který je napůl určen autorem, napůl  náhodou, dochází k interakci mezi hudebníkem, širokou paletou nástrojů i objektů. Představení má epický ráz bohatý na dějové zvraty, vizuální proměny i zvukové kontrasty. Je tu i návaznost na stěžejní díla rockové avantgardy, včetně instrumentálních provokací Lou Reeda a Johna Cale z Velvet Underground, i dnes už klasických skladeb Johna Cage. Pokud ale tvorba těchto umělců deklarovala osvobození od konvencí, přístup Tonyho Bucka je odlišný. Jeho hudba je svědectvím o době, kdy konvence už nikoho nelimitují – a podobně jako koncerty jeho mateřské skupiny The Necks jsou jemně strukturovanou a detailně zvládnutou improvizací. Jakoby náhodný sled nápadů vytváří zcela neopakovatelné a magické hudební plochy.
Buck hraje sólové koncerty už dvě dekády, a v posledních letech vybrušoval jejich strukturu k dokonalosti. Důkazem je nové sólové album Unearth. Na povrch zde poprvé vystupuje jeho dosud utajená obliba kytary, elektroniky i terénních nahrávek. „S talentem, který by mu záviděl Picasso, dokáže malovat pomocí rytmu,“ píše kritika. Britského avantgardního skladatele Chrise Cutlera uchvátil způsob, jakým Buck užívá interaktivní systém sampler-perkuse značky STEIM. Buck je navíc známý spoluprací s holandskou skupinou The Ex. Se špičkovými japonskými improvizátory založil skupinu Peril a jeho tvorbu s The Necks srovnávají odborníci s průkopníky kraut-rocku Can či Faust – i s minimalistickými skladateli jako Philip Glass.

Jon Collin
Kytara v posledním půlstoletí naprosto dominuje naší (západní a populární) hudbě. Až se zdá, že se vzhledem k boomu popkultury a technologií její výrazové prostředky vyčerpaly, že všechny možnosti byly vytěženy příliš důkladně a zvuk průkopnického nástroje je v nových a nových iteracích fakticky vykastrován. Cest, kterými se kytara dostává z (převážně) rockového nánosu, je samozřejmě více, britský hráč Jon Collin si však vybral jeden z nejméně prozkoumaných a zároveň nejosobitějších směrů vágně popisovaný jako outsiderství nebo leftfield. Nejbližším styčným bodem může být abstraktní expresionismus v blues Lorena Connorse, paralely se dají nalézt také s pozdějšími nahrávkami otce amerického primitivismu Johna Faheyho i outsiderským guru Jandekem.
Podobně jako u výše zmíněných kapacit je snad největší devízou Collinovy hry naprostá opravdovost. Skřípáním kytary prosvítá ticho, zvuky dostávají prostor se rozvinout a rozeznít v prostoru. Chtělo by se říci, že jde o křehkou, melancholickou hudbu, to však až ve druhém plánu, bezesporu je také syrová a houževnatá. Jon Collin dokáže být zároveň cizí a zcela přirozený, nepovědomé barvy a melodie totiž vycházejí výhradně z onoho k uzoufání známého nástroje.
Collinova poctivost se neomezuje jen na hudbu. Ve svém vydavatelství Winebox Press dává podomácku dohromady limitované edice kazet v dřevěných schránkách. Celkově vzato je jeho přístup jakýmsi souhrnem nejlepších zásad hlubokého undergroundu, který se netrápí propagací, spory, „úspěchem“, ale pouze se snaží co nejlépe být sám sebou.

Tony Buck
Unearth is the first solo recording from Australian born, Berlin based composer and drummer Tony Buck in 15 years.
With Unearth he delivers his most accomplished solo composition. Built across several years, the record is the culmination of his approaches to percussive intensive, pulse and explorations in compositional density. The architecture of this work is framed unsurprisingly around a core of percussion but also draws heavily on Buck’s less known interests in guitar, synthesiser and field recordings. These elements coalesce, haunting one another in an evasive manner that is inexorable, creating a slow moving dialogue of extreme dynamic interchange.
Operating at a pace not dissimilar to what one might expect from a recording by The Necks, Unearth explores a gradual, swelling sound mass, teeming with details, cast across long dynamic arcs. Seeming to move at a pace simultaneously brisk and unhurried, the piece represents an exploration of and meditation on, the duality and paradox of time itself. Moments of fragile and infinitesimal sounds contrast with droning, dense layers; melodic and harmonic elements play out against backgrounds of texture and noise. The pieces elements operate together to render an impressionistic multiverse of worlds, unfolding and wrapping themselves around one another. The work exists as a hierarchical sound mass; a sedimentary layering of intensities , unearthed and unearthly.

Jon Collin
“Jon Collin is the proprietor of Winebox Press – a UK company that makes some of the most incredible hand-wrought cassette packages ever… Winebox also puts out certain releases in “trade” editions, and Collin’s High Peak Selections LP is one of the first. Acoustic string improvs of great abstraction, clanger and depth, recalling a certain vibe that Loren Connors once called his own, although there’s no aping here. Lots of dizzy inventions of clustered strings that manage to maintain a certain melodic beauty for all their weirdness. There are even bits of wobbled slide and sustain that recall Fahey at his loosest. Totally boss.” (Byron Coley, Arthur Magazine)
“This spine-tingling album by Jon Collin is six-string primitivism taken to a whole other level of wildness and intuition.” – Derek Walmsley, The Wire
“Across the four tracks on his second LP, Jon Collin reiterates his interest in mining the emotional potential of the guitar, utilising a vast grasp of the capabilities of the instrument… His grasp on the relationship between the resonant qualities of the hollow-bodied guitar and the wails of feedback and reverberation produced by the amplifier is extraordinary.” – Matt Krefting, The Wire.


Začátek akce: 19:30
Info: 300 Kč
Facebook: link

Mapa klubu:

aktuálně

diskuze