Když se multitalent Josh Graham (mimo jiné člen slovutných NEUROSIS) dozvěděl, že v pražském klubu 007 bude jeho projekt STORM OF LIGHT toho večera vystupovat jako jediný účinkující, údajně se upřímně zděsil a zapochyboval, zda na něj budou zvědaví více než dva diváci. Nakonec jich dorazilo něco přes padesát a STORM OF LIGHT předvedli v komorní, ale nesmírně působivé atmosféře jeden z dosavadních koncertních vrcholů letošního podzimu.
STORM OF LIGHT přitom nejsou pro českého diváka neznámým pojmem – mile překvapili před dvěma lety na Brutal Assaultu a cizí jim nejsou ani tuzemská klubová pódia. A právě intimní prostředí klubu a těsný kontakt s diváky jejich muzice – na povrch introvertní a v hloubce rozbouřené – svědčí asi nejvíc. Přičtěte náladotvornou projekci a světla (na vizuální stránku věci klade Josh velký důraz, ostatně je to i jeho role v

NEUROSIS), výsledkem je intenzivní zážitek útočící na všechny smysly. STORM OF LIGHT se žánrově pohybují v okruhu sludge a post-metalu (s opravdu decentními doomovými názvuky), ale dokázali si v rámci těchto stylů najít svou cestu a jednoznačně se odlišit od populárních souputníků NEUROSIS, ISIS či CULT OF LUNA. Přitom co do kvality snesou srovnání s těmi nejlepšími.
Na „Sedmičce“ tentokrát bodují skutečně od počátku – všechny nástroje (bicí, baskytara a obě kytary) mají od prvních taktů velmi čistý zvuk a jsou dobře sladěné. Je vidět, že na zvukovku bylo času a prostoru dost. Lahůdkové jsou zejména bicí B. J. Gravese; tak konkrétní a zároveň průrazný zvuk nebývá naživo ke slyšení příliš často. „Světelné bouři“ se ovšem hlavně daří působit po celý set jako monolit; masa zvuku, ve které přitom nezanikají jednotlivé tóny, melodie, zvuky, vrstvy. Vše je jasné, srozumitelné a valí se na publikum ve vlnách, tu klidnějších, křehčích, jindy rozbouřenějších až hřmících. Kapela výborně pracuje s kontrasty a s celou škálou pocitů, které bezprostředně přenáší na své posluchače.
Stačí jeden pohled na pódium a je jasné, kdo je tu šéf. Josh Graham jako principál nenápadně, ale účinně tlačí celou kapelu dopředu, získává pozornost pestrou a nápaditou kytarovou hrou, ale především svým neuvěřitelně charismatickým vokálem. Zdánlivě drsný, přitom vnitřně čistý až lyrický – vše zazpívané s lehkostí, bez problémů dává i výšky a všechny odstíny, kterých je třeba. Josh patří ke zpěvákům s vysloveně intuitivním projevem, zní přirozeně, žádné umělé pózy ani zbytečná afektovanost. O to uvěřitelnější je pak i celkový výraz kapely.
STORM OF LIGHT tentokrát postavili svůj set na rok staré, ale stále aktuální desce Forgive Us Our Trespasses, která přinesla do jejich muziky nové polohy a ještě větší barvitost. Překvapením pro některé fanoušky mohlo být poměrně výrazné využití ženských vokálů. Zatímco ve studiu s nimi

vypomohla mimo jiné legendární Jarboe, naživo se jich ujala Zohra Atash. A právě její účast je možná jediným diskutabilním prvkem celé show. Zejména na začátku setu však byla zbytečně utopená – místo funkčnosti spíš hudbu STORM OF LIGHT svým projevem občas trochu narušovala. Postupně se zvuková hladina jejího zpěvu srovnala, možná si na nezvyklý prvek zvyklo i posluchačovo ucho a v některých momentech nakonec její party nebo duety s Joshem vyzněly tak, jak mají. Přesto zde zůstává rezerva pro příště – ještě lépe zapojit druhý vokál naživo s tím, že méně je někdy více. Kapela zatím v tomto ohledu zůstala na půli cesty.
Kromě této jediné poznámky však celému setu není co vytknout. Ideální hodinka, která člověka přivedla na jiné myšlenky, přenesla od běžných starostí do světa abstraktních vizí, pohladila i mírně rozbouřila. Emotivní zážitek, který dozníval ještě dlouho po odeznění posledního tónu.