Bylo nebylo, v sobotu se v Blanici konala akce. A nebyla to ledajaká akce. Nejenom, že zde měla vystoupit spousta kapel z českých luhů a hájů, ale navíc se tu konaly hned dvě oslavy. Za prvé – Alienation Mental slavili 13 let existence a jejich bubeník Jarda slavil třicetiny. Došlo navíc ke komické situaci, protože spousta lidí (včetně mě) měla za to, že narozeniny slaví Yarda z Poppy Seed Grinder. Když jsem mu přál, řekl mi, že už mu přáli přede mnou čtyři lidi a dokonce dostal i dárek :-). Inu, to se to někdo umí jmenovat. Do Blanice jsem dorazil trochu později, takže akorát začínali hrát Incarnate, čili o Blak Hole 23, kteří jim předcházeli, toho bohužel moc nenapíšu :)
Incarnate předvedli průměrný set a na rozehřátí pro mě byli tak akorát. Jejich death metal s prvky grindcoru burácel, zvuk nebyl žádný zázrak, ale v pomalejších pasážích lezl poměrně slušně. Až po nějaké době jsem si všiml, že kapela hraje ve třech a nemá basu! Nicméně nevšiml jsem si právě proto, že kytara byla podlazena tak, aby jí zároveň i nahrazovala. Set nebyl přehnaně dlouhý a zhruba po půlhodince se Incarnate rozloučili.
Krátká přestávka na pivo a šup na parket, protože Blanici čekala velká premiéra! Měli totiž poprvé vystoupit Shampoon Killer. Malá česká superkapela tvořená z Cyfrona z Poppy Seed Grinder, obscurového Žlababy známého také z Brutally Deceased a několika bývalých členů Poppy Seed Grinder. Všichni byli napjatí, co z toho vyleze, dokonce i kluci z Poppíků se přišli v očekávání mrknout. Cyfron se Žlababou odběhli do zákulisí pro své černé kukly a vrátili se jako pravé šampónové komando :) Upřímně řečeno jsem čekal nějakou prdel, která nebude hudebně na nějaké velké výši. To jsem se ale šeredně spletl! Pánové předvedli řízný grindcore, který zvukově i hudebně skutečně zabíjel. Pánové zpěváci nevřískali dohromady, čehož nejsem příznivcem, protože potom se v silném řevu ztrácí muzika, ale každý zvlášť. Zatímco Žlababa předváděl hlubší murmur, Cyfron byl více emotivnější, jak jsme u něj zvyklí z Poppíků. Ostatně když už je o nich řeč, Shampoon Killer se jim občas poměrně podobají. Aby taky ne, když SK tvoří jeden současný a dva bývalí členové. Rozhodně ale nejde o nějakou jejich kopii nebo tak něco. Šampóni na to jdou naprosto po svém a jsou v tom naproto dokonalí! :) Dočkali jsme se songů o Sagvanu Tofim, nebo o právu na zabíjení šampónů a já se střídavě chechtal a střídavě pogoval. Deathmetalové a houpavé grindcorové pasáže se střídaly tak akorát a publikum to náležitě oceňovalo. Šampóni byli zkrátka super a rozhodně se na jejich příští koncert půjdu podívat…
Další byli na řadě Twisted Truth, kapela z Moravy, kterou ocenili nejvíce oldschooloví pankáči, nebo přiopitější publikum, co se chtělo pořádně zničit v kotli. Kapela hraje jakousi kombinaci crustu, grindcoru a punku s příměsí vesnické lidové muziky. Ze začátku jsem byl poměrne zaskočen, protože v tom bordelu se skutečně nešlo orientovat, nicméně po chvíli jsem se chytl a jejich výstup se mi poměrně líbil. Jen málo songů se přehouplo přes jednu minutu a některé dokonce sotva dosáhly pár vteřin, například píseň Jarda, kterou mu kapela zahrála potom, co mu popřáli na pódiu. Zvuk byl nic moc, ale o ten u takovýchto kapel ani nejde. Hlavní je si zablbnout a zapařit, což se u dosti lidí skutečně dělo, takže Twisted Truth mohli být spokojeni.
Taaaaak! Zahřívací kolo skončilo a na pódium se chystala pro mě osobně hlavní kapela večera. Měli totiž nastoupit Poppy Seed Grinder! S mým kamarádem Mírou neúnavně navštěvujeme téměř všechny jejich pražské koncerty. Co se týče mě, Poppíci jsou pro mě jedna z nejlepších živých kapel! Skutečně, pokaždé výborný zvuk, totální nasazení, bezchybná interpretace a já se vrátím pokaždé domů zničen. Byli jsme zvědaví, jak to dopadne tentokrát. Bude to jejich první zaškobrtnutí? No, řeknu to asi takhle, nechápu, jak tihle prevíti můžou být s každým koncertem lepší a lepší! Asi je to taky kvůli tomu, že jejich písně se mi stále více a více dostávají pod kůží, ale mám stejně pocit, že na Blanici předvedli Poppy Seed Grinder zatím svůj nejlepší set!
V jejich hudbě si každý najde to své. Deathmetalisti si oblíbí jejich houževnaté riffy, grindeři jejich nasazení a hardcoristi jejich houpavost. PSG začali titulním flákem z alba Opressed Reality a už po prvních tónech se strhla v kotli válka. Změny temp a sekáné riffy v tomto songu mě pokaždé pošlou do kolen. Tradiční pokračováni v podobě Monument of Depravity na sebe nenechalo dlouho čekat. Zvuk jako vždy zabíjel každým tónem, Cyfronův hrdelní, emotivní projev nikoho nešetřil a rozšiřoval deathmetalovou nákazu po všech přítomných. Tenhle člověk má fakt v hrdle skutecně zlato. Jirka za bicími opět famózní výkon, o to větší je škoda, že se rozhodl kapelu opustit, na druhou stranu se skupinou odehrává nasmlouvané koncerty a za to si ho vážím. V následující klipovce Maggot Infestant byl jeho potenciál vidět nejvíce. Následovala dvojice skladeb z Opressed Reality, a sice Naked Mind a Elimination of Evil. Na koncertech dost často hrané skladby, kapela je hraje naprosto s přehledem, jak z desky. Sotva jsem se oklepal, přišlo na řadu Concrete World, první skladba z nového alba a pro mě jedna z nejlepších skladeb PSG vůbec! Začíná deathmetalovým náklepem, kde Cyfrón úžasně mění nálady a tón hlasu jako chameleon, později se skladba dostane do pomalých, valivých, houpavých a šlapavých vod, které fungují naživo naprosto neuvěřitelně. A u Humanophobie zůstáváme! Následuje Plod nenávisti, neboli Fetus of Hatred, za kterou přichází přesně podle pořadí alba - Hemoptoe. Tuto skladbu jsem slyšel naživo snad vůbec poprvé, a proto jsem byl za její výběr opravdu vděčný. V tomto songu si dokonce zazpíval i basista Otus, kterému byl přenechán refrénový výkřik „HEMOPTOE“! Ota si koncert skutečne užívá stejně jako publikum a neustále pohazuje svou vlasovou hřívou, a k tomu ještě zvládá svými basovými party nemilosrdně drtit všechny v publiku! Užívám si prvních pár tónů Hemoptoe a…co to kurva je? Sakra, výpadek proudu! Neznám podrobnosti, nicméně nějakou dobu se hledaly náhradní obvody na zapojení a za zhruba 10 minut bylo vše v pořádku a PSG mohli pokračovat. Jen škoda, že spousta lidí odešlo a na dokončení koncertu kotel značně prořídl. Nicméně my věrní jsme vydrželi a byli nažhavení na Hemoptoe. Následovala opět jak po drážce CD titulní Humanophobia. Ve zbytku setu byl zvuk naprosto stejně výborný jako předtím. Pan Macabre za kytarovým aparátem rozpoutával peklo a jeho riffy v tomto songu skutečně vynikají. Kapela přidala k lepšímu jeden jejich klasický cover od Extreme Noise Terror Rapping the Earth. Jako poslední skladbu zahráli novinku Reign of Fear, která je pro mě naživo jedna z nejlepších. Publikum si samozřejmě Poppy zavolalo ještě na poslední přídavek, kterým se stal Monkey Syndrom, jakoby kapela opět pokračovala podle posledního CD. Po opičím songu jsem se skutečně jako opice cítil. Shrbený, zpocený a unavený, ale bohužel to nejde jinak. Holt jsem byl opět semlet ‘makovým mlýnkem’!
Jako poslední měli vystoupit oslavenci Alienation Mental. Bohužel se koncert protáhl natolik, že jsem z vystoupení viděl jen část, protože jsem musel stihnout poslední denní autobus. Jarda si na pódiu začal stavět své monstrózní bicí a při zvukové zkoušce bylo jasně poznat, proč patří k nejlepším bubeníkům u nás. Kapela poměrně rychle začala hrát. Podobně jako u Twisted Truth mi pár songů trvalo, než jsem se aklimatizoval, ale nakonec jsem jim taktéž přišel na chuť. V jejich muzice je spousta zvratů, střídají se zde opět rychlé naklepávky s pomalejšími hardcorovějšími pasážemi. Zvuk nebyl úplně nejlepší, takže se v rychlejších částech bicí trošinku ztrácel, ale nebylo to nic hrozného, co by zkazilo výsledný dojem. Osobně jsem si nejvíce užíval skladby z poslednícho pět let starého alba Psychopathicolorspectrum, které je oproti ostatním albům poměrně pomalé, ale v živém provedení zní skvěle! Zbytek pravověrných fanoušků samozřejmě ale spíše reagoval na starší fláky. Kapela si dokonce připravila obří láhev Jamesona, kterou nechala kolovat mezi fanoušky, aby zapili zmíněná jubilea. Alienation Mental mají svoji fanouškovskou základnu plně ve své moci a ta je jim plně oddána. Škoda, že jsem nestihl celý jejich výstup, příště to určitě napravím, protože Mentálové naživo skutečně umí!
Večer v Blanici byl plný skvělých hudebních zážitků, jsem rád, že jsem poznal Shampoon Killer, Poppy Seed Grinder jako vždy nezklamali, magoři Twisted Truth pořádně rozpohybovali a do budoucna mám vroubek u Alienation Mental, protože jim dlužím účast až do konce na jejich příštím pražském koncertě.

POPPY SEED GRINDER setlist: (děkuju Otusovi :))
1. Opressed Reality
2. Monument of Depravity
3. Maggot Infestant
4. Naked Mind
5. Elimination of Evil
6. Concrete World
7. Fetus of Hatred
8. Hemoptoe
9. Humanophobia
10. Reign of Fear
------------------------------
11. Monkey Syndrome