Právě den po křtu nové desky WWW a současně i den po koncertu Lento jsem byl přáteli i nevyzpytatelným osudem současně zaveden na svůj historicky první hiphopový koncert. Prvním vystupujícím, kterému se podařilo upoutat mou, v té době mnoha vlivy značně roztříštěnou, pozornost, byl Oliver Lowe. Upřímně, kdyby Oliver za zády neměl kompletní kapelu Chewin‘ Gun, asi by pro mne kvůli mé neznalosti nebylo jeho vystoupení natolik poutavé, avšak právě ono nápadité propojení funku s hip hopem zapůsobilo na mé hudební já výtečně. Shodou okolností se jednalo také o mé první setkání s funkem jako takovým, výsledný pocit z patřičného obohacování mých hudebních sfér tak dopadl velice uspokojivě. Už samotné nástrojové obsazení slibovalo mnohé. Basová kytara duněla příjemně nenuceným, avšak často nenápadně dominantním způsobem a žesťové nástroje spolu s nápaditými bicími společně utvářely poutavý podklad pro Oliverovy hry se slovy. Oliver Lowe na pódiu vystupoval zdravě sebevědomě a jsem moc rád, že přehnaně klišovitých gest a naučených póz jsem se v jeho podání nedočkal. Lyrická část tvorby působila jazykově rozmanitě a přitom nepřekombinovaně. Nepouštěl se do náročných slovních ekvilibristik a i díky zpívaným pasážím si jeho rap udržoval plynulost i spád. Co se týče samotných textů, vypůjčil bych si ono cimrmanovské „aby to bylo jako ze života“. Žádné složité filozofování o smyslu nesmyslu, pouze jednoduchá a širokému posluchačstvu snadno přístupná témata od naprostých banalit a mírně siláckých řečí, tedy pro žánr tolik typických, po nezbytné zhodnocení oněch věcí, s kterými se dennodenně setkáváme a co regulérně serou každého z nás. Tedy přesně to, co bych od takových textů očekával, což nemyslím nijak pejorativně.

Příjemně naladěn na hiphopovou vlnu jsem už celkem natěšeně očekával zpozaoceánského rappera, jehož přízvisko Ancient Mith by pro českého příznivce nemělo být neznámé, jelikož tento pražský koncert nebyl jeho první návštěvou našich krajin. Zatímco Oliver Lowe okupoval stage s armádou hudebníků v zádech, Ancient Mith si vystačil pouze s laptopem a židlí. To, co jsem měl možnost vidět, mne přesvědčilo nejen o kráse hip hopu, ale především o kráse hudebního undergroundu jako takového. Braden Smith přitáhl k pódiu snad dvě desítky lidí, které, stejně jako mne, ohromoval svou energičností. Může to znít jako klišé, ale energií opravdu nešetřil, rozdával ji vrchovatě a po celém klubu šířil tolik potřebný optimismus a pohodu. Minimalistické samply zkomponoval s citem pro detail tak, aby nijak nenarušovaly jeho vokální projev. A ten mne naprosto uchvátil. Tolik poloh a barev vystřídal, tolik nálad a emocí nabídl, nemohl jsem odolat spokojenému úsměvu. Často až industriální vyznění jeho hudebního projevu jen dotvářelo celkovou bohatost a rozmanitost jednotlivých skladeb, které snad mohly někdy znít pochmurně až melancholicky, avšak tolik znatelná láska k publiku i k hudbě samotné veškeré chmury zaháněla již v zárodku. Ancient Mith mi dokázal odhalit mnohé, především díky přátelskému přístupu a lidskosti, jimiž neváhal obohatit každého, kdo se mu otevřel.

Trochu mne mrzí, že nemám možnost srovnání kupříkladu s již zmíněným Astronautalisem, ale o to větším zážitkem pro mě tento koncert byl a já děkuji Adamovi i Markovi za to, že mi umožnili proniknout na místa, do kterých bych se zřejmě v blízké době sám od sebe neodvážil.