Náhoda tomu chtěla, abych byl na letní brigádě v Anglii pár mil (doslova o tři vesnice dál) od jedné ze zastávek UK tour Animals As Leaders, u jejichž desky z roku 2009 jsem se pěknejch pár měsíců seknul. Slovo dalo slovo a s partou tří kolegů (včetně Marastího kolegy BuKyho) jsme vyrazili vstříc metalovému dobrodružství.

Celý koncert byl pojat poměrně velkoryse a v sestavě bylo před hlavní hvězdou asi 5 předkapel, začátek akce byl avizován na 19:30 místního času. My jsme vyrazili ve 20h a po menší procházce pěkným centrem města (konal se zrovna nějaký jazz-fest v obchodní pasáži, ale bohužel jsme neměli čas setrvat déle) jsme se dostali ve 21h na místo. Klub se nachází na kopečku vedle hlavní silnice, stojí sám jako na samotě u lesa. Čekal jsem nějaký oficiality a mraky borců z ochranky před vchodem, jak je prý v Anglii zvykem, ale až na klasickýho anglickýho hooligan-vyhazovače v obleku nic zvláštního. Zaplatil jsem 8 liber vstupný a jal jsem se očekovat prostor. Pivo se pohybovalo kolem sympatických 3 zlaťáků, takže jsem tam hned poslal jednoho klokana. Jelikož to byl můj první koncertní zážitek mimo ČR, tak jsem se snažil všímat si rozdílů mezi domovinou a zahraničím, ale k mému překvapení se žádné zásadní rozdíly ve složení návštěvníků ani ve vybavení klubu na první pohled nevyskytovaly. Sem tam nějakej old-school metloš, scene kids, intelektuálové, parta asi pěti 14-ti letejch kluků a další random návštěvníci, bar a stoly s merchem.

V době našeho příchodu už na pódiu hoblovala poslední předkapela Foreboding Ether, hrající docela pěknej mix Cephalic Carnage, Ion Dissonance a podobných laskominek - trošku mi vadil zpěvák, kterej na nás křičel nezajímavým ječákem, zato basák měl hlas jako zvon a naprosto by dostačoval. Od těchto borců jsme stihli asi tři vály a už si chystali nástroje pánové z AAL, zvukovka trvala jen asi 10 minut a na nic se nečekalo.

Už při zvukovce Animals As Leaders mě zaujal super zvuk kytar i bicích a při prvním songu (nejspíš Soraya) jsem se z toho zvuku málem posral. Kytary měly krásnej, jasnej, čistej zvuk a bicí jakbysmet, nebylo to přehulený ani moc potichu, prostě ideál. Nejvíc mi to připomínalo Meshuggah na desce Catch33, takže proti nahrávce víc syrovej, míň vymazlenej zvouček, pro mě jednoznačné plus. Po dalších třech písničkách (mezi nimiž byla i moje nejoblíbenější z alba - píseň šalamouna, naprosto geniální) dali Wave of Babies, po které si Javier vystřihl asi dvouminutový sólo a hned po něm nám zahráli song z připravované desky, která už je, jak jsem zjistil, nahraná a vyjít by měla někdy v říjnu nebo listopadu. Novej vál zněl klidněji, i když nějakej ten djent/metalovej tlak tam taky byl, jazzový pásaže byly ještě víc zamotaný než cokoli z desky a samozřejmě hodně tappingu. Za zhruba 45 minut nám stačili přehrát většinu věcí z alba a jednu novinku. Posledním songem byl CAFO, což byla opravdu neuvěřitelná vražda, geniální riffy a sóla, Tosinovy ruce běhaly po hmatníku a Javier určitě nezaostával. Bubeník (Navene Koperweiss z Animosity a Fleshwrought) hrál naprosto parádně, nevím, co napsat k borcovi, kterej se naučil celou desku nazpaměť, snad jen klobouk dolů a opravdu jsem si připadal jako při poslechu CD. Každej úder seděl a Navene taky obsluhoval pouštění samplů, jak jsou na albu.

Po koncertě se na rozdíl od Česka všichni návštěvníci rozutekli do jinejch podniků a žádná afterparty v klubu se nekonala, protože se zde končí ve 23h. Kapela ale zůstala na pódiu, balila nástroje, čehož jsme využili k pořízení snímků a formálnímu pokecu. Během vystoupení působili přátelsky, žádný velký okecávání, kromě pozdravů a poděkování nic moc nesdělili. Platících bylo kolem 90ti, asi by se vešlo ještě o dvacet hlav víc. Zajímavé bylo, že počet přihlížejících se v průběhu příliš neměnil, naopak mi přišlo, že na AAL obecenstvo trošku prořídlo. Z merchandisingu přivezli jenom trička, asi pět potisků a každé stálo 15 liber.

Dojmy z koncertu jsou vynikající. Chválím, že se zde v klubech nekouří a člověk tudíž po příchodu domů nesmrdí jako popelnice. Pod pódiem i na něm se dá dýchat, kéž by toto bylo co nedříve zavedeno i u nás.

Rozhodně můžu všem vřele doporučit koncert 13. září v Praze, jedná se o zastávku jejich evropského turné společně s Between The Buried And Me. Já tam budu určitě.