Dneska se začíná na čas, aby ne, když před Rock Cafe stojí obří tour bus, který pár kapel pojme. Dodržení harmonogramu má za následek to, že z úvodních VOLUMES vidím jen poslední dva vály. Mladá kapela chce kombinovat moderní djentové kytarové prvky s deathcorem, výsledek je někde mezi. Na lid zabírají ony houpavé a breakdownové pasáže a já v Rock Café od první kapely vidím pod pódiem slušný kotel. Na prknech bylo nějak moc lidu, to když se asi 4 fotografové/kameramani snažili natočit každičký detail, inu asi se tu točí tour dvd nebo klípek.

Jako druzí se štelují ještě mladší kluci z STRUCTURES a staví si to až přespříliš dlouho, tím se zcela připraví o čas, stíhají pouhé 3-4 skladby, z kterých vyplyne hlavně to, že neví, co chtějí hrát. První vál je hodně deathcorová učebnice, zbytek se více dere do deathmetalových poloh s drobnými výjezdy á la The Faceless. Structures jsou snad ještě mladší než Volumes, díky tomu hráčský um příjemně udivoval. K poslední skladbě si nechal zpěvák připravit od vesměs mladého publika wall of death, tipuji, že v Rock Café je to premiéra. A i když to omladina zná asi zejména z youtube, zhostila se toho nadmíru dobře.

BETRAYING THE MARTYRS, jsem pro vás chtěl připravit i recenzně, ale z těch pár poslechů mě to zcela neoslovilo. Deathcore řezaný klávesami nebude to pravé ořechové. Naživo tyto kapely mají aspoň tah na branku a to se zcela naplnilo. Betraying The Martyrs to "tlačili" hodně solidně, místy industriálně, místy občas blackově načichlé klávesy nebyly oproti desce tak výrazné a hudbu tolik nenarušovaly, právě naopak pouze jen doplňovaly. Oproti desce zase škoda, že vedlejší melodické vokály od pána „jack sparow“ klávesáka byly k hlavnímu pěvci, chodícímu pokérovanému plátnu, hodně utažené a v pozadí. Přesto po zvukových kotrmelcích byli Betraying The Martyrs prvními, kterým zvuk vesměs sedl. Vepředu asi nejvýraznější, ale tam se slušně pařilo, což byla známka toho, že Betraying The Martyrs tu slušnou fanouškovskou základnu mají.

VEIL OF MAYA začínají ve značně naplněném sálu a taky je od první minuty znát kvalita. Kapela je o pár tříd výše než předešlé trio spolucestujících kapel, scénou a tour zkušená parta mladickou část dalece předčila. Veil Of Maya pocházejí z období, kdy scéně vévodili Despised Icon, vydali debut o rok dřív než Beneath The Massacre a hudba tomu odpovídá. Kvalitní, poctivý progressive deathcore/death metal plných technických vylomenin, ale ne nikterak nuceně prezentovaných a kýčovitě lepených na sebe. Tak jak je znáte z cd, tak to naprosto s přehledem předvedli naživo. Vše má hlavu a patu, breakdowny rozumně použité navazující na technohmatníkové výjezdy, vše bez chyby. Hicem zničené publikum nemělo moc šancí kam uniknout. Naprosto brilantní nasazení se stále zlepšujícím zvukem předvedlo dokonalou výheň a důkaz toho, že ačkoliv tento žánr je tvořen z mnohé časti plagiáty plagiátů, pořád jsou kapely, které za to opravdu stojí. Veil Of Maya jsou jedněmi z nich a čest tomuto žánru zachovali.

A tím pádem se dostáváme ke zlatému hřebu večera. Některé podzimní koncert „zvířátek“ až tolik moc nevzal a jali se tento vypustit. Nyní si mohou pačesy v koutě někde vytrhati, protože ANIMALS AS LEADERS bez okolků předvedli nejlepší koncert za poslední dva roky, který jsem viděl. Na podzim AAL pouze předskakovali, ale dejte jim hlavní vysílací čas a dostanete se na hodinu do prostoru mimo realitu. Úchvatná grafika, kterou představili v klipu Isolated Incidents, ve dvou projekcích bravurně dokreslovala hudbu Animals As Leaders. Tosin vévodil své bílé osmistrunce s takovou lehkostí, až z toho běhal mráz (hraje ten člověk djent? fusion? nebo jazz?) po zádech a ani druhý za osmi strunami schovaný Javier nebyl o moc pozadu. Tady se nedá říct, že by byl Javier na druhé koleji, jasně, nápady jsou hodně od Tosina, ale naživo se ti dva neskutečně doplňují. Zvuk jejich osmistrun nepotřebuje žádnou basu, samo o sobě vytváří neskutečný tlak, přitom je to všechno tak krásně „lehké“. Animals As Leaders nepotřebují tlačit tak jako Meshuggah, a naopak, i když se zvuk novinky Weightless pohybuje v jejich vodách, koncertně směřuje více do debutu. Proto skladby z obou desek zní velmi svěže, krásně rozpoznatelně a přirozeně. To bude asi termín, kterým se dá celé vystoupení podtrhnout. Obyčejná a nenucená přirozenost a civilní přednes tvořily základ úspěchu. Vybrané skladby byly zvoleny rovnoměrně, přesto písně z debutu byly více známé a logicky měly o trochu větší ohlas. Bez připomínky nemohu ponechat ani nového bubence Matta Garstka, kluci mají čich a opět si přizvali člověka, který má neskutečný feeling, ale přesvědčte se sami (příp. tu). Matt byl neúnavný a bezchybný stroj, který svou rytmikou podtrhoval práci kluků od kytar.

I když byly počáteční problémy se spuštěním vizualizace, neměl koncert Animals z technické stránky žádnou chybu, vše šlapalo jako hodinky. A jak jsem psal v úvodu, dejte Animals As Leaders hlavní čas a zavezou vás někam mimo realitu, někam kde vnímání času (a prostoru) děsně rychle uteče a taktéž tomu bylo i v tuto sobotu. Klišovitě si nelze neodpustit „kdo nebyl, ať lituje“. My, co jsme byli, chceme víc LSD tripů!
 
Animals As Leaders hráli:

Wave of Babies
Tempting Time
Earth Departure
Isolated Incidents
An Infinite Regression
Point to Point
Cylindrical Sea
Weightless
Somnarium 
CAFO